Výkladní skříň tvorby České televize – nedělní večer na ČT 1 – tentokrát nezklamala. Dívka a kouzelník, nový snímek čerstvého držitele Českého lva za dlouhodobý přínos českému filmu Juraje Herze, byl klasicky vystavěným dramatem na půdorysu několika postav. Potulný iluzionista při popojíždění protektorátním venkovem pojme za „médium“ mladou Židovku, schovanou ve sklepě pod hospodou. Hostinský se však vyděsí, že by si holka mohla pustit pusu na špacír – a protože za přechovávání Židů hrozí smrt, vyrazí za ní. Čtvrtým do mariáše je sudeťácký voják wehrmachtu, který se do půvabné sedmnáctky zamiluje.
Takhle třaskavá kombinace samozřejmě nemohla neskončit tragicky. Ale jak přesně, to se dopředu předvídat nedalo. I díky tomu film nabídl několik napínavých scén. Scénář Jiřího Hanibala haproval hlavně v první polovině, kdy nové postavy vyskakovaly doslova z křoví, ale do finále došel se ctí. Představitelé hlavních rolí – zejména iluzionista Ivan Trojan a hostinský Radek Holub – sice přehrávali, to však vyvážil svěží objev v podobě „média“ Veroniky Kubařové. Ty nejlepší momenty filmu pak rostly ze „zázraku československého filmu“ 60. let, jehož byl Herz součástí. Rozkošnická scéna od řeky připomíná jeho impresionistické Sladké hry minulého léta, tragicky zakončené putování lesem na voze Kachyňův Kočár do Vídně, relativizace poloh „dobrých Čechů“ a „zlých Němců“ vedle něj odkazovala třeba k Vláčilově Adelheid.
ČT 2 v noci na pátek nabídla černobílý nízkorozpočtový snímek Kachní sezóna. Další nuda pro pár zastydlých intelektuálů, zívl by možná mainstreamový divák a přepnul jinam nebo šel spát. Mýlil by se v každém slově. Kachní sezóna se ve svém domovském Mexiku stala diváckým hitem a získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel. Hlavními hrdiny jsou dva puberťáci milující videohry a colu a frustrovaný doručovatel pizzy. Humor téhle nenápadné komedie nekope do bránice, ale jemně lechtá; co člověka rozesměje spíš?
Ale i kopání do bránice se dá dělat dobře. Nova v pondělí večer uvedla Šílený rande – frašku o tom, kterak slušný chlapec skrze jeden omyl, hlídání luxusního domu a sérii průšvihů ke štěstí, dívce svého srdce a slušné práci přišel. Ano, gagy s notoricky padajícími lidmi, slečnou zanechávající krvavé fleky a drogově závislým výrem nepatří mezi nejsofistikovanější. Ale žánr absurdních komedií je stejně starý jako kinematografie sama a máloco na tuhle tradici navázalo tak dobře jako tahle řachanda.
Nic jí naopak nemohlo být vzdálenější než následný film na ČT 2. Iberia je zatím posledním dílem taneční série španělského klasika Carlose Saury, která zatím zahrnovala například Krvavou svatbu, nepřekonatelnou Carmen či Tango. Tentokrát bylo na pořadu dne flamenco, konkrétně pásmo skladeb Isaaca Albénize. Iberia byla opět filmem ve službě choreografie a scénografie, ale nikdo se jim nepoddává tak dobrovolně jako Saura. Navenek šlo o pouhý natočený tanec, ale zdání klame: vynikající střih (ty detaily nohou!), propracované svícení či záměrná jednoduchost kulis prozrazovaly dokonale promyšlenou koncepci, která slouží mimokinematografickému umění a přitom zůstává vrcholnou filmařinou. A ta se počítá nezávisle na žánru.
