Je lepší bakterie způsobující nebezpečné infekce likvidovat, nebo pozměňovat jejich chování? Výsledky experimentů ukazují výhody druhého přístupu. Nevznikají totiž rezistentní kmeny, což je slabina antibiotik.
Nový experimentální lék LED209 nebezpečné bakterie nezabije, ale zkrotí. Preparát vyvinul tým mikrobiologů vedený Vanessou Sperandiovou z University of Texas a otestoval jej na myších nakažených nebezpečným kmenem bakterií Escherichia coli O157:H7 nebo salmonelou. Jedna i druhá bakterie chrlí prudké toxiny a dokáže infikovanou myš zabít. Zvířata, která užívala LED209, bakteriím zdatně vzdorovala.
Nakažený organismus se mikrobům ze všech sil brání. Součástí defenzivy jsou i hormony zvané adrenalin a noradrenalin. Obranné akce oběti nezůstávají u mikrobů bez odezvy. Bakterie reagují na přítomnost obou hormonů produkcí toxinů. Čím úporněji se infikované tělo brání, tím sveřepější je protiúder původců choroby. Lék LED209 nedovolí bakteriím, aby přítomnost adrenalinu a noradrenalinu zaznamenaly a aktivovaly v dědičné informaci geny pro produkci toxinů.
Zbraň vyražená z ruky bioteroristům Myši, kterým vědci podávali lék preventivně před nákazou bakterií Escherichia coli O157:H7 nebo salmonelou, infekci úspěšně přežily. Počty bakterií v jejich těle byly výrazně nižší než u zvířat, která LED209 neužívala.
Ještě zajímavější výsledky přinesla nákaza původcem tularémie Francisella tularensis, k němuž upírají naděje bioteroristé. Proti této bakterii zaúčinkoval lék, i když byl zvířatům podán až několik hodin po nákaze. Se zkroceným původcem tularémie v těle přežilo osmdesát procent myší. Pokud byly myši ponechány bez léčby, uhynulo jich 90 procent. Výsledky experimentů přinesl prestižní vědecký časopis Science.
Lék LED209 blokuje v buňkách bakterií bílkovinu označovanou jako QseC. Velmi podobnou bílkovinou jsou vybaveni i původci mnoha dalších chorob, například zápalu plic nebo moru. LED209 by proto mohl úspěšně léčit i tato infekční onemocnění. Vanessa Sperandiová je přesvědčena, že po určitých úpravách by mohly podobné molekuly účinně chránit před bakteriálními chorobami i zemědělské plodiny.
Velkou výhodou léku je, že bakterie nezabíjí. Výrazně tím klesá pravděpodobnost vzniku bakteriálních kmenů, jež by preparátu LED209 dokázaly vzdorovat. Vědci odhadují, že z miliardy bakterií odolá léku jen jedna jediná. Nepřináší jí to ale žádnou větší výhodu, protože i nadále čelí nespočetné konkurenci „zkrocených“ vnímavých bakterií. U klasických antibiotik je situace diametrálně odlišná. Léky zahubí vnímavé bakterie a naživu zůstává jen pár rezistentních mikrobů. Ti pak mají volné pole působnosti a mohou se množit bez jakýchkoli zábran. Mají organismus hostitele jen sami pro sebe.
Takto vzniklé rezistentní bakterie představují obrovský problém. Proti některým kmenům původců infekčních chorob už nezabírá prakticky žádné antibiotikum. Vyhlídky do budoucna nejsou růžové. Vývoj nových léků je náročný a farmaceutické firmy se do něj nehrnou. Není to lukrativní podnikání, protože nová antibiotika přestávají zabírat dříve, než se stačí vrátit investice do jejich vývoje. LED209 čekají ještě další rozsáhlé testy na laboratorních zvířatech. První zkoušky na pacientech neproběhnou dříve než za pět let.
***
Lepší než antibiotika
Mikrobiologové vedení Vanessou Sperandiovou z University of Texas vyvinuli preparát, který zkrotí nebezpečné bakterie. Vědci ho úspěšně otestovali na myších nakažených nebezpečným kmenem bakterie Escherichia coli.
