Tým vedený Piyushem Guptou z Massachusetts Institute of Technology vyvinul systém pro hledání látek, jež zabírají proti kmenovým rakovinným buňkám. „Zpočátku nebylo jisté, zda látky působící specificky na kmenové rakovinné buňky vůbec existují. Ukázali jsme, jak je najít,“ komentoval Gupta výsledky studie zveřejněné v časopise Cell.
Většina léčebných postupů je s to vymýtit masu nádorových buněk. Buňky, jež vznik nádoru vyvolaly, však léčbě odolávají. Přežívají v těle zdánlivě vyléčeného pacienta a mohou kdykoli znovu udeřit. Právě z kmenových rakovinných buněk, „zatoulaných“ z mateřského nádoru, vznikají v jiných částech těla druhotné nádory, tzv. metastázy.
Kmenové rakovinné buňky jsou sice nebezpečné, ale zároveň jsou i velmi vzácné. Vědci si je pro testování potenciálního léku museli namnožit. Biologové Robert Weinberg a Eric Lander z MIT zablokovali v buňkách běžného nádoru prsu vybraný gen a ty se pak začaly chovat podobně jako nádorové kmenové buňky. Následně vědci na těchto „umělých“ kmenových rakovinných buňkách otestovali šestnáct tisíc různých chemikálií. Sledovali, ke kterým molekulám jsou buňky nejcitlivější. V prvních testech se jevilo jako velmi slibných 32 molekul. V dalších prověrkách osvědčila své kvality jediná - antibiotikum salinomycin, které se hojně užívalo jako doplněk v krmivech pro hospodářská zvířata. Salinomycin zabíjí buňky nádoru prsu se stokrát vyšší účinností než běžně užívané chemoterapeutikum taxol.
Guptův tým naočkoval myším buňky lidského nádoru prsu. Po ošetření taxolem sice mizely běžné nádorové buňky, ale množství kmenových rakovinných buněk se zvyšovalo a to s sebou neslo i vyšší riziko metastáz. Při léčbě myší salinomycinem ale kmenových rakovinných buněk razantně ubývalo a s tím klesalo i množství vznikajících druhotných nádorů.
Úvahy o léčbě rakoviny salinomycinem jsou však předčasné. Vědci nevědí, proč jsou kmenové rakovinné buňky tak citlivé právě k tomuto antibiotiku. Zatím byl prokázán jeho účinek na buňkách pěstovaných v laboratoři. Buňky nádorů jsou podstatně různorodější a není jasné, jak taková heterogenní buněčná populace na lék zareaguje. Velkou neznámou zůstává, jak se bude salinomycin chovat v lidském těle, například zda bude pronikat z krve do nádorů.
„Než začneme vůbec uvažovat o zkouškách sylinomycinu na lidech s nádorovým onemocněním, budeme muset provést velké množství pokusů na zvířatech a prokázat, že lék je bezpečný,“ řekl Gupta v rozhovoru pro New Scientist.
