Je krátce po třetí hodině a na chodbě exekutorského úřadu Praha-východ začíná být rušno. Za půl hodiny má začít dražba rodinného domu v Brníčku, malé vesnici 50 kilometrů od Olomouce. Do prvního patra nesou po schodech kočárek padesátiletý muž a pětadvacetiletá žena. Jsou trochu nervózní. S tříletým Kryštofem a svým přítelem bydlí mladá maminka zatím u rodičů.
„Do Brníčka to teď máme šest kilometrů,“ říká mladá žena. A její otec hned dodává: „Dům bychom museli opravit, zrekonstruovat. Jsme ochotni nabídnout vyšší cenu - všechny úpravy si uděláme svépomocí a na další náklady se nemusíme tolik ohlížet.“ Nebojí se spekulantů? „Na dražbě jsme poprvé, nabídku jsme našli na internetu. Přečetli jsme si jen dražební vyhlášku a teď to chceme zkusit,“ říká s mírným úsměvem otec mladé ženy. Neví ovšem zatím, že nebudou jedinými zájemci. „Bitva o Brníčko“ nebude jednoduchá.
Bacha, fyzické osoby!
Rozhodný krok, sportovní oblečení, vzezření příslušníka ochranky. Pan Jiří rozhodně nejistotou netrpí. A není divu: ve svém životě viděl už stovky dražeb. Je tady především kvůli vyvolávací ceně. Domek je k mání za krásných sto dvacet pět tisíc korun.
Jiří ho ovšem nechce pro sebe. Pracuje totiž pro realitní kancelář. „Zástupci realitních kanceláří jsou nejčastějšími návštěvníky našich dražeb nemovitostí,“ říká František Dušek, exekutorský kandidát, který dražbu povede. „Nízká cena se jim vyplatí a často pak nemovitost prodají dál, případně ji ještě uvedou do lepšího stavu.“
Zatím Jiří stojí na chodbě a pozoruje příchozí. Moc velkou radost z nich ale nemá. „Fyzické osoby,“ spustí poplach, když uvidí rodinu s dítětem. „Vidím to bledě,“ pochybuje o výsledku typicky ostravským přízvukem. „Když si někdo chce nemovitost koupit sám pro sebe jako soukromník, je často ochoten vyšroubovat cenu hodně nahoru. Opraví si ji totiž sám a nemusí tolik hledět na další náklady nebo výhodnost investice,“ odhaduje úmysly ostatních účastníků dražby.
Na kolik by byla ochotná jít jeho firma? „Sto padesát tisíc maximum. Ten dům je v dost hrozném stavu, zvlášť vevnitř,“ odhaduje výhodnost investice Jiří. Když pak zjistí, že na dražbu přicházejí další zájemci, a zahlédne ještě jednu rodinu, odejde o patro níž a volá svému šéfovi. „Dneska to balím, nemělo by to smysl,“ oznamuje mi výsledek. Cena bude podle něj daleko vyšší, než by byl schopen za realitku akceptovat. Jak se později ukáže, jeho odhad je přesný.
Dražební poker a „cinklé“ karty „Jo, taky z realitky,“ podává mi na můj dotaz vizitku Jaroslav, který pracuje pro realitní kancelář se sídlem v Hradci Králové. Ptám se ho, jak to chodí na dražbách. Domluví se někdy realitky a zkusí obejít systém dražby, ve kterém jde o soutěž?
„Záleží na počtu zájemců. Čím víc je zájemců, tím méně možné je udělat jakoukoliv dohodu. Pokud naopak přijde méně lidí, můžou se dohodnout na losování,“ říká optimisticky naladěný Jaroslav.
Vypravuji mu zážitek známého. Ten se zúčastnil dražby pozemku, na kterém si chtěl postavit rodinný dům. Daleko za Prahou v malém městě byla kancelář exekutora, který dražbu prováděl. Ta byla oznámena jen na jeho vývěsce, takže se dalo čekat, že na dražbu nikdo nepřijde. Známého také zlákala velmi nízká „vyvolávačka“: pouhých deset tisíc za zasíťovaný pozemek.
Na dražbu kromě něho dorazil jen jeden spekulant. A hned mu předložil zajímavou nabídku. „Nebudeme navyšovat, necháme cenu na deseti tisících. Potom bude muset dojít na losování. Kdo losování vyhraje, vezme si pozemek, a tomu, kdo prohrál, zaplatí pět tisíc jako kompenzaci, že se sem musel namáhat,“ předložil známému podmínky obchodu. Známý nabídku přijal a pustil se do dražby. Cena zůstala na deseti tisících a došlo na losování.
Exekutor sáhl do igelitky a vytáhl dvě plastové kartičky s čísly, které se používají na dražbách. Otočil je lícem dolů, ukázal na spekulanta a řekl: „Vyberte si číslo, vyšší vítězí.“ Spekulant zvolil správně a známý odešel domů s prázdnou.
Co je na tomhle příběhu tak zajímavého? Možná to, že kartičky s nižšími čísly se při dražbách používají víc než kartičky s vyššími čísly - pravděpodobněji totiž na podobnou dražbu přijde spíše méně než více lidí. A díky tomuto prostému faktu kartičky s vyššími čísly poznáte jednoduše, dokonce i zezadu: prostě jsou méně „osahané“. Byla to náhoda, nebo byl spekulant s exekutorem domluvený?
„Jednou se mi stalo, že jsem přišel na dražbu a něčeho jsem si všimnul. Před tím, než dražba začne, si vždycky pečlivě prohlédnu budoucí účastníky, abych měl přehled o situaci. Tentokrát mě zkušenosti s lidmi na dražbách zachránily. Bylo totiž jasné, že jsou všichni spolu domluveni, možná dokonce i s tím, kdo dražbu pořádal. Když dražba začala, vstal jsem a prohlásil, že je na první pohled jasná předběžná dohoda zúčastněných a že žádám o její zrušení. Dáma, která dražbu pořádala, se podívala po přítomných a prohlásila: Rušíme to. No a potom už probíhala normální férová dražba,“ vzpomíná na podobný zážitek Jaroslav.
Takovýchto situací se však podle něj stává málo, a navíc jich postupem času ubývá. „Běžnější je, že na dražbu přijdou třeba jen tři zástupci realitek. Ti se pak dohodnou, že cena se nebude zvyšovat, a o nemovitost se losuje, ale férovým způsobem,“ popisuje běžnou praxi Jaroslav.
„Ty losy jsou někdy docela zábavnou částí dražby. V Pardubicích je třeba velká kostka s puntíky a ten, kdo hodí nejvyšší číslo, vyhraje. U jednoho exekutora se dokonce tahají čísla z klobouku jako u kouzelníka,“ s úsměvem vypráví Jaroslav. Zákon totiž losování nijak neupravuje, a pořadatelé veřejných dražeb tak mohou uplatnit svoji vynalézavost a hravost -která ovšem přece jen může dražbu neférově ovlivnit.
„Když se vám něco nezdá, můžete hned podat protest,“ upozorňuje ovšem zkušený Jaroslav. I přes určité nedostatky je však Jaroslav s dražbami spokojen. „Všechno se zlepšuje. Exekuce jsou rychlejší, soudy jsou rychlejší, dražby průhlednější,“ popisuje pokrok tuzemské justiční mašinerie.
Velký boj o malé Brníčko „Půl čtvrté, je čas na dnešní dražbu,“ vyhlašuje oficiální start zápasu o domek v Brníčku exekutorský kandidát František Dušek. Kolem něho u oválného stolu sedí v malé místnosti účastníci dražby. Dohromady je jich pět, šestý účastník, Jiří, zástupce realitní kanceláře, dražbu vzdal už před půlhodinou.
Na jedné stěně místnosti je sada tří obrazů ve žlutých barvách, na protější stěně jsou obrazy modré. Jejich kontrast jako by předurčoval poslední kolo dražby. Zatím je ale atmosféra klidná a pětice zájemců o Brníčko se oťukává jen pohledem. Když Dušek jmenuje zájemce s právem dražby, situace se začíná vyjasňovat: jsou tu dva jednatelé realitních kanceláří, dvě mladé ženy, které zastupují své rodiny, a ještě neznámý muž, také jako fyzická osoba.
„Sto dvacet pět tisíc,“ vyvolává Dušek. „Vyšší podání?“ startuje souboj.
„Pět tisíc,“ ozve se maminka malého Kryštofa. „Nejnižší podání je sto třicet tisíc,“ upozorňuje ji na chybu ve formulaci se shovívavým úsměvem Dušek. „Tak sto třicet tisíc,“ opravuje se mladá žena. „Sto třicet tisíc pro číslo dvě, vyšší podání?“ ptá se Dušek.
„Sto třicet pět tisíc,“ zabručí ultimativně vousatý muž v rohu. Dražitelé se na něj překvapeně podívají. „Slečna musí jednat jako účastník s právem dražby sama za sebe,“ upozorňuje muže Dušek. Vládce rodu se nespokojeně zamračí a posune číslo k dceři, která je v dražbě přihlášená. Dál už soupeří jen dvě mladé ženy, zkušení lidé z realitek sledují situaci a vyčkávají.
Cena stoupá po pěti, potom už po deseti tisících. Jak se přibližuje k hranici, kdy se ještě nákup vyplatí, jsou sokyně váhavější a novou cenu vyslovují uvážlivěji. U dvou set padesáti šesti tisíc Kryštofova maminka končí. Autoritativní otec druhé ženy se vítězně usmívá. Zasáhne ale ještě muž, o kterém nikdo nic neví, žena se však nedá. „Dvě stě devadesát tisíc,“ jsou její poslední slova. „Dvě stě devadesát tisíc poprvé, podruhé...“ počítá Dušek. Klepnutím přiděluje nový domov dvacetileté ženě a jejímu příteli -a s ním ovšem i několik let práce na rekonstrukci.
Ostatní účastníci dražby se zvedají a odcházejí pryč. „Zkusíme najít něco jiného,“ říká smířeně otec ženy, která prohrála. Rekonstrukce se podle zkušeného stavaře při ceně, na které nakonec dražba skončila, už tolik nevyplatí. „Tak nic,“ hodnotí rutinně výsledek Jaroslav z realitky a nastupuje do auta. Směr: další dražba.
