Mladé ženě před pěti lety lékaři diagnostikovali schizofrenii. Z prvního záchvatu se úspěšně dostala. Musela sice brát léky, ale jejich dávky se postupně snižovaly až na minimum. Odjela za prací do zahraničí a žila normálním životem.
Před několika týdny Elišku v Rakousku postihl druhý záchvat. Na klinice v Klagenfurtu jí lékaři nasadili preparát Zyprexa a po třech dnech se její stav zlepšil natolik, že mohla být pod příslibem pokračování v léčbě propuštěna a převezena do Česka. Nastoupila na pozorování na psychiatrickou kliniku pražské Všeobecné fakultní nemocnice, kde jí lékaři mohli začít dávky zyprexy postupně snižovat a po třech týdnech ji propustili do domácí ošetřování.
„Cítila se velmi dobře. Dokonce jsme plánovaly, že si vyzvedneme léky a společně odjedeme do Rakouska, aby se mohla brzy zase vrátit do zaměstnání,“ říká její matka Eliška Kovářová starší.
Ambulance nemá peníze
Zlom nastal ve chvíli, kdy dceři došly zásoby drahého léku. Lékařka v psychiatrické ambulanci, kam Eliška od počátku své nemoci průběžně docházela, jí odmítla zyprexu předepsat s odůvodněním, že na tak drahý lék nemá kvůli tvrdým limitům ve vyhlášce ministra Davida Ratha peníze. Zyprexa je dražší originální lék zahraničního výrobce. Pacientce nabídla generickou kopii Rispen od tuzemské firmy.
„Naše pracoviště se zabývá především psychoterapií. Díky tomu nepředepisujeme tolik léků jako běžná ambulance, a proto máme podle nové vyhlášky i hodně nízké limity. Pacientce a její matce jsem řekla, že pokud na svém léku bude trvat, musí si najít nějakého jiného psychiatra,“ vysvětluje Kateřina Dvořáková, která v ordinaci zastupovala kolegu Martina Vimra.
Změnit terapeuta Kovářovy odmítly. „Dcera řekla, že je se svým psychiatrem spokojená. Navíc jsem si vzpomněla, jak jsme před pěti lety pracně hledaly někoho, kdo Elišku vůbec vezme,“ říká matka. V každé jiné ambulanci by navíc byla situace obdobná - jakmile by se lékař dozvěděl, že se k němu hlásí nová „drahá“ pacientka, na kterou nemá kvůli Rathově tvrdé vyhlášce peníze, nevzal by ji.
Po pár dnech užívání nového preparátu se začal pacientčin stav prudce zhoršovat. Znovu tedy s matkou navštívily psychiatrickou ambulanci, ale Dvořáková pouze naordinovala vyšší dávky rispenu. Po dalších několika dnech krize dospěla tak daleko, že se Eliška pokusila spáchat sebevraždu. Následoval urychlený převoz zpět na kliniku na Karlově náměstí.
V nemocnici lékaři hned znovu nasadili zyprexu, ale stav pacientky byl tak vážný, že ani zvýšené dávky už nepomohly, a tak museli použít i další preparáty. Namísto za prací do Rakouska Eliška putovala po třech týdnech na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích. „Dostala další léky, které ale mají vedlejší účinky. V Bohnicích je už pět týdnů a teprve před pár dny se její stav díky vysokým dávkám stabilizoval natolik, že mohla být přeložena na pavilon pro lehčí případy,“ říká paní Kovářová.
V léčebně bude muset mladá žena být ještě nejméně tři měsíce. Odborníci sice tvrdí, že příčin návratu záchvatu může být více, změnu medikace ale považují za významný faktor. Dvořáková se brání tím, že udělala jen to, co bylo v možnostech jejího pracoviště.
Podle jejího názoru je na vině Rathova vyhláška. „Je postavená na hlavu. Ještě loni bychom se za této situace obrátili na revizního lékaře pojišťovny. Kdyby nasazení léku schválil, mohli bychom ho pacientce předepsat mimo naše finanční limity. Podle nové vyhlášky ale jiná možnost než nasadit levnější preparát nebyla. Není prostě pravda, co tvrdí pan ministr, že jeho vyhláška pacienty nepoškozuje,“ hájí se.
A kolik vlastně zdravotnictví ušetřilo? Zatímco za desetimiligramovou denní dávku zyprexy zaplatí pojišťovna necelých 105 korun (Eliška brala 15 miligramů denně, tedy léky za necelých 160 korun), hospitalizace v bohnické léčebně stojí mezi 1200 až 1300 korunami, přičemž pojišťovna hradí 1040 korun. Každý den její léčby tedy vyjde téměř sedmkrát dráž.
