Minulý týden jsem si posteskl, že nikomu odpovědnému nevadí, jak pár chytrých lichvářských firem okrádá tisíce Čechů o střechu nad hlavou. Kromě řady souhlasných reakcí se také řada čtenářů velmi logicky ptala – a dá se s tím vůbec něco dělat?
Určitě ano, pokud se najde prostor pro tři důležité věci – úpravy zákonů, osobní odvahu a chuť vnímat osudy obyčejných lidí.
U úpravy zákonů přitom nejde o nic složitého, stačilo by jasně definovat, co a jak zřetelně se musí klientovi říct. Dnes se sice ze zákona dozví RPSN, ale kdo doopravdy ví, co to vůbec znamená a jak s tím číslem pracovat? Dozví se také výši měsíční splátky, což je obvykle i hlavní marketingový tahák, protože lidé řeší pouze to, jestli na splátku mají. Pokud by se ale na stejném místě dozvěděli i to, kolik na splátkách a poplatcích zaplatí celkem, řada z nich by si jistě půjčku rozmyslela.
A pak by se měli jasně a srozumitelně dozvědět, jaké sankce jim hrozí, pokud nebudou splácet, a jakých práv se vzdávají třeba podpisem rozhodčí doložky. Co to ale znamená jasně a srozumitelně? Nejde jen o jednoznačné formulace a dostatečně velké písmo, ale především o schopnost cílové skupiny porozumět dané informaci. Proto regulátoři finančního trhu v řadě zemí pravidelně pomocí specializovaných agentur testují srozumitelnost dokumentů, které finanční instituce předkládají klientům, a ty složité a zašmodrchané nechávají pod přísnou sankcí stáhnout a přepracovat. Dávají také pozor na soulad „marketingových“ materiálů s očekáváním klienta. V civilizované zemi by tak nikdy regulátor nedopustil, aby klient dostal krásný leták s velkým nápisem „Schválení úvěru zdarma“, a pak zaplatil deset procent půjčené částky za „přípravu smluvní dokumentace“.
Jenže k takovému postupu je vedle úpravy zákonů potřeba i osobní odvaha těch, kteří mají na starosti kontrolu povinností a vymáhání práv.
Smutná situace v oblasti úvěrů, kdy se vlastně nic neřeší, je dána mimo jiné i tím, že kontrolu provádí Česká obchodní inspekce, která pro finanční produkty nemá dostatečnou odbornost, a Česká národní banka si nad tímto neprůhledným sektorem myje ruce. Je přeci lepší jít na kontrolu do velké banky se zaběhanými procesy než se učit něco úplně nového… Osobní odvahu musí najít i policisté, kteří přijímají (a obvykle odkládají) trestní oznámení poškozených klientů. Určitě by pomohlo proškolení pár specialistů z policie a státního zastupitelství, aby uměli lépe pracovat s často neúplnými informacemi poškozených klientů a věděli, na co si dát pozor.
To ale nebude nic platné, pokud soudci v sobě nenajdou chuť vnímat osudy obyčejných lidí. Lichva totiž není o vysokém úroku, ale o schopnosti získat vysoký úrok kvůli něčí tísni nebo neznalosti.
Ale dokud budou české soudy tvrdit, že dva mladí nezaměstnaní se základním vzděláním, dítětem a starým domem na vesnici, do kterého zatéká před zimou tak, že vypadává elektřina, nejsou neznalí a nejsou v tísni, tak se lichváři nemají důvod bát. Na jejich zisky jim nikdo nesáhne.
***
Regulátoři finančního trhu v řadě zemí pravidelně testují srozumitelnost dokumentů, které finanční instituce předkládají klientům, a ty složité nechávají stáhnout
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
