Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) se iniciativně snaží ve své práci zohledňovat sociální status pacientů. Ve své straně i koalici naráží často na odmítání, jeho poslední nápad však zdá se má podporu. Ministr chce, aby pro bohaté důchodce neplatil snížený ochranný limit 2500 korun, ale běžný pět tisíc. Má to logiku, zdravotní pojišťovny by ušetřily a bylo by to venkoncem spravedlivější. Tohoto stavu by bylo dosaženo následovně: ti důchodci, kteří by byli potřební, by se obrátili se žádostí na ministerstvo sociálních věcí a to by jim zajistilo kompenzace nad snížený limit. Háček je v tom, že na ministerstvo sociálních věcí by padla dost náročná byrokratická agenda. Další, z hlediska státu nicotný, ale politicky naopak výrazný efekt by to mělo na samotné důchodce voliče; nejen že by byli vystaveni dalšímu nerovnému zápasu s úřednictvem, ale ocitli by se v postavení prosebníků. Nezanedbatelnou komplikací by byla pomalost úřednictva, již dnes jsou žadatelé nuceni čekat na nejrůznější kompenzace neúměrně dlouho.
Jaký měla administrativně obstrukční taktika efekt v případě regulačních poplatků, je evidentní, plzeňský model od proplácení hromadně odrazoval. Zde šlo ale o malé částky, v případě tisíců korun to fungovat jednoznačně nebude, zato politicky to může koalice krvavě zaplatit. Je pochopitelně na politicích, zda hodlají přenést veškeré náklady za sociálně slabé pouze na stát (jmenovitě na ministerstvo práce a sociálních věcí) a ulevit tak zdravotním pojišťovnám. I dílčí kroky ale budou velice nákladné, administrativně náročné a v tomto případě jen pro 260 milionů, jež zdravotní pojišťovny z mizerie nevytrhnou.
