Dnes o cyklu dokumentů
Evoluce 4 z revoluce Listopadové výročí letos Česká televize připomněla mimo jiné čtyřdílným cyklem časosběrných dokumentů Pavla Kouteckého a Jana Šikla Evoluce 4 z revoluce. Sledujeme v nich dvacet let života hudebníka Michaela Kocába, studentského vůdce Martina Mejstříka, bývalého ministra vnitra Jana Rumla a herce Kryštofa Rímského.
Časosběrné dokumenty jsou svého druhu reality show pro intelektuály. Dopředu není jasné, jak se bude osud portrétované osoby vyvíjet, a vše se zdá možné. Ačkoli je celkové vyznění dokumentu autorskou interpretací režiséra, střihače a kameramana, zásadní věc -proces stárnutí - musí být z povahy věci zachycen ve své syrové autentičnosti.
Možná že jde o kouzlo nechtěného, které vzniklo jen díky výběru postav, ale mám pocit, že hlavní poselství cyklu by se dalo shrnout do věty „politici sametové revoluce v demokracii neobstáli“. Michael Kocáb: srší megalomanskými nápady, exhibuje bez zábran svůj narcismus, otročí svým ambicím, strachuje se, aby po něm něco zůstalo, a nakonec uvažuje o tom, že by raději nežil. Martin Mejstřík: vzbuzuje nefalšovanou lítost, prohrává, co může, do Senátu není znovu zvolen, když ho to „začíná bavit“, pořád píše nějakou knihu, která ani za dvacet let není napsána, rozpadá se mu manželství. Jan Ruml: ať se píše rok 1995, 2000 nebo 2008, mudruje stále o tom samém, nakonec se přiznává k pocitu, že všechno prohrál (z kulis se však zdá, že minimálně z materiálního hlediska patří k vítězům transformace).
Proti těmto třem osobnostem v různé míře posedlým politikou stojí Kryštof Rímský, který byl vybrán snad proto, že se jako čtrnáctiletý účastnil slavné demonstrace na Národní třídě. Sledujeme silný příběh dospívání mladého muže, který není prost vážných karambolů (drogy), příběh hledání sebe sama, jenž alespoň ve filmu končí happy endem. Na rozdíl od tří mužů, kteří hledají a nenacházejí štěstí v politice, Rímský ho hledá a nachází v práci a rodině. Přestože je profesionální herec, působí ve srovnání s třemi politiky nejcivilněj. Navíc ví, kde jsou přirozené hranice soukromí, za které není radno dokumentaristy pouštět, takže v jeho případě divák nepociťuje rozpaky jako v případě exkurze do Kocábovy procovské vily nebo soudní síně, kde se rozvádí Mejstřík.
Kocáb, Mejstřík a Ruml jsou tak zoufale nudní a ploší, že nejeden divák zřejmě v průběhu filmů zalituje, že hlavními hrdiny nejsou ti, kteří dostali jen epizodní role: Rumlova a Mejstříkova manželka a Kocábovi rodiče. Scény, v nichž Rumlova manželka sarkasticky komentuje jakousi hlubokomyslnost svého chotě, nebo Kocábova diskuse s rodiči o životě, smrti a nenaplněné ambici psát symfonickou hudbu patří k nejlepším sekvencím filmů.
Sametová revoluce způsobila evidentně některým svým protagonistům hluboké trauma. Zasáhl je jakýsi listopadový syndrom plný nesplněných (a zřejmě nesplnitelných) představ, z něhož není -jak ukazuje cyklus Evoluce 4 z revoluce - ani po dvaceti letech úniku.
Nevím, zda bylo filmování ukončeno, nebo zda bude podobně jako Manželské etudy Heleny Třeštíkové pokračovat i po odvysílání první série dokumentů. Představa, že se tři političtí protagonisté za dalších dvacet let posunou tak málo jako v letech 1990-2010, však nahání skoro hrůzu.
Kocáb, Mejstřík a Ruml jsou tak ploší, že nejeden divák zalituje, že hlavními hrdiny nejsou ti, kteří dostali jen epizodní role
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor Orientace
