Paroubkova analýza příčin krize se neopírá o fakta, o nic lepší není jím navrhovaná léčba
Jiří Paroubek nedávno obšírněji pohovořil o plánech na řešení hospodářské krize. Podle jeho slov je nutné „nebýt zapouzdřený ve vnímání okolí, světa, být otevřený myšlenkám“. Nuže dobrá, otevřme se.
Nikdo nepochybuje, že Evropa zaznamenala největší hospodářskou recesi v poválečném období. Některé státy prošly i finanční krizí. Cesta k řešení začíná u identifikace příčin. O nich se Paroubek zmiňuje lakonicky. Uvádí „tradiční vazbu evropských trhů na severoamerický kontinent“ a „nízkou diverzifikaci obchodu“.
Ale tato hypotéza selže již při letmém ohledání. Kanada nezaznamenala skutečnou finanční krizi jako Spojené státy. Její hospodářský pokles (-2,5 procenta v roce 2009) byl relativně mírný a rozpočtový deficit za rok 2009 činil pouhých 3,2 procenta hrubého domácího produktu - většina evropských zemí by výskala radostí, mít podobná makroekonomická čísla. Laciné navážení se do „severoamerického kontinentu“ ukazuje, že Paroubek neovládá fakta. Mimochodem - kdy v historii byl světový zahraniční obchod diverzifikován více než během posledního desetiletí?
Dále Paroubek tvrdí, že „nízká regulace a mlžení reality bezesporu přispěly ke vzniku a k eskalaci současné krize“. Je nepochybně pravda, že výstřelky finančních trhů v oblasti derivátů a sekuritizovaných cenných papírů způsobily značné škody, zejména v USA, Velké Británii, Irsku, částečně i v Německu a jinde. Za téměř pětiprocentní propad německé ekonomiky však prokazatelně nemohou; krizí těžce poškozené ekonomiky Řecka, Španělska, Francie, Slovinska, Ukrajiny, Ruska a dalších zemí pak s americkými deriváty vůbec neměly co do činění.
Chatrný faktografický základ Proč je Evropa v tak špatném ekonomickém stavu, Paroubek ani nenaznačuje. Zato kritizuje „neoliberalismus“ a „laissez faire“. Zůstává záhadou, jak lze na neoliberály svalovat vinu za například německé nebo francouzské problémy, když ti v uvedených zemích nikdy nevládli. A španělský premiér Zapatero, v jehož zemi nezaměstnanost šplhá k hranici 20 procent, je snad neoliberál? Anebo bývalá řecká vláda, která rozdávala miliardy zemědělcům, státním zaměstnancům a jiným nátlakovým skupinám? Západoevropané se tradičně chlubili sociálním státem, jak je tedy možné, že po desítkách let vládnutí sociálně orientovaných politických sil se náhle vina za největší ekonomický malér posledních sedmdesáti let přičítá „neoliberálům“? Vždyť tito údajní pachatelé prokazatelně nebyli na místě činu.
Paroubkova „analýza“ příčin krize je logicky nekonzistentní a postavená na chatrném faktografickém základu. Když je diagnóza na takovéto úrovni, jak může vypadat léčba?
V projevu zaznívá pochvala „proaktivní fiskální politiky USA, ale i evropských zemí“. Tím se rozumí chvála dvojciferných deficitů. Zdali Obamův deficit, srovnatelný s válečným rokem 1942, americkou ekonomiku zachránil, nebo poškodil, je diskutabilní. Ekonomové se o této hypotéze budou ještě dlouho hádat (a nikdy se nedohodnou na konsenzu). Když ovšem Paroubek chválí Obamu za deficit, proč jedním dechem kritizuje českou vládu za totéž?
Dalo by se tvrdit, že česká ekonomika je v jiné situaci než americká a že v našem případě by „proaktivní“ fiskální politika byla málo účinná. To ale Paroubek neříká - místo toho kritizuje české odpůrce šrotovného. Kde zůstala elementární logika? Kdyby byl myšlenkově konzistentní, káral by Topolánka a Kalouska za příliš nízký deficit.
Proč se máme inspirovat Balkánem?
Chybí zmínka, že Obama upustil od plánovaného zvýšení daní z příjmů. Což je logické, protože zvyšovat daně během recese je sebevražda. Proč ale jedním z bodů „cesty z krize“ je zvýšení daní z příjmů firem, zvýšení daní z osobních příjmů, zvýšení odvodů na sociální pojištění a tak dále? Logika má opět dovolenou. Mimochodem, Řecko má progresivní daň z osobních příjmů s maximální sazbou 37 procent, podnikové příjmy jsou zdaněny 25 procenty. Zdá se, že nerovná daň Řecku příliš nepomáhá, když je tento stát na hraně platební neschopnosti. Proč se tedy česká ekonomika má inspirovat Balkánem?
Za chvályhodné bychom mohli pokládat předsevzetí typu „provést revizi účelnosti vynakládaných prostředků státu“ nebo „provést audity výdajů ministerstev a centrálních úřadů“. S Paroubkovým tvrzením, že „podle zkušeností z procesů redukce nákladů je zpravidla několik procent prostředků vynakládáno buď zcela neúčelně nebo neadekvátně“, lze spíše souhlasit. S výhradou, že mnohdy jde i o desítky procent promrhaných nákladů. Ale jde o více než jen novoroční předsevzetí?
Jedno Paroubkovo prohlášení ovšem zaujme nad jiná: „Je jasné, že účty se musí platit.“ Bum! To spadl obrovský kámen ze srdcí investorů do českých státních dluhopisů.
***
Když ovšem Paroubek chválí Obamu za deficit, proč jedním dechem kritizuje českou vládu za totéž? Kdyby byl myšlenkově konzistentní, káral by Topolánka a Kalouska za příliš nízký deficit.
O autorovi| PAVEL KOHOUT, e-mail: pavel.kohout@gmail.com ředitel pro strategii, Partners
