Töpfer v duchu svých dřívějších inscenací nepřekvapil žádnými inovacemi. Neměl potřebu text nějak aktualizovat, spíše se snažil důsledně ho vyložit. Zatímco poetická nálada letní noci plné kouzel zaznívá v inscenaci především díky hudbě Ondřeje Brouska, s hrdiny už je to těžší. Režisér totiž vsadil na svou největší hereckou hvězdu, Petra Rychlého, který sice jako Mlynář zaujímá neohrožené postoje a své zásadní promluvy adresuje přímo do publika, ale, zřejmě ve snaze působit nepateticky, zůstává spíše nevýrazný. Snad jedině okamžik, kdy se na chvíli nechá oslnit vidinou velkého světa, působí věrohodně.
Bohužel poněkud mdle vychází i Hanička Zuzany Vejvodové. Ústřední pár příliš nepodpořil ani učitelský mládenec Zajíček Ondřeje Brouska, který se spokojil dost obecnou podobou ušlápnutého mladíka. Mlčící Stařík je jen zbytečným ornamentem, symbolizující patrně úctu k minulosti a tradici.
Vrchnost zajímavější než plebs Mnohem zajímavěji naložil Töpfer s těmi, kdo ve hře představují vrchnost. Už Pavel Nečas si pohrál s postavou Vrchního, kterému dal omezenou, zupáckou i podlézavou podobu, již pak do karikaturní zkratky převedl Ladislav Trojan jako pan Franc. Výborně domyšlena je i role Dvořana, který obvykle bývá jen doplňkem mladé Kněžny. Díky jistému erotickému poutu ke Kněžně dovede úspěšně využívat svého postavení ve svůj prospěch. Postava Dvořana je tak nečekaně prohloubena a Jiří Racek této nuancovanosti beze zbytku využil. Také Kněžna Terezy Bebarové je opravdu mladá, užívá si života i kouzel snové noci, kdy odhodí původní dvorskou koketérii a nechá se na chvíli uchvátit opravdovostí Mlynáře, aby se nakonec vrátila do světa, který jí je vlastní. Oba vodníci mají podobu tradičních českých hastrmanů. Ivan Miloše Vávry není žádným filozofem, ale pohádkovou bytostí, možná až příliš jednoznačnou. Proti tomu se Davidu Hákovi podařilo v Michalovi skloubit polohu smolařského hastrmánka s nezralostí nedospělého mladíka, který si svou milou otevřeností a naivitou okamžitě získá publikum.
Nejvděčnější jsou výstupy šumařů, kteří se neúspěšně pokoušejí zahrát Kněžně Zajíčkovu kasaci. Pozoruhodné je to, jak se Matěji Kuželovi podařilo udělat plastickou figuru z tak malé role, jakou je Sejtko.
Kapelu dále tvoří balvanovitý rozumbrada Břetislav Slováček a podpantoflovitý Klásek Václava Svobody. Sandra Pogodová jako Klásková je energická a mile hubatá, ale někdy se nebezpečně ocitá na hranici přehrávání. V každém případě však Divadlo Na Fidlovačce zvolilo titul i formu inscenace, které se dá už teď předpovědět rekordní počet repríz.
HODNOCENÍ LN ***** Alois Jirásek: Lucerna
Režie: Tomáš Töpfer Dramaturgie: Helena Šimáčková Scéna a kostýmy: Jan Dušek Hudba: Ondřej Brousek Divadlo Na Fidlovačce.
Premiéra 28. října 2008
