Képíró byl spolu se 14 dalšími maďarskými důstojníky odsouzen ještě během války, fašistický režim Šípových křížů ho ale po příchodu k moci osvobodil.
V roce 1944 Képíró uprchl přes Rakousko do Argentiny, kde žil desítky let. Maďarský komunistický režim Képíróa znovu odsoudil, i když v nepřítomnosti, v roce 1946 ke 14 letům vězení. Do Maďarska se vrátil v roce 1996, jeho identita ale byla zjištěna až o deset let později. Objevil ho Efraim Zuroff, historik a šéf Střediska Simona Wiesenthala. Domů se Képíró vrátil, protože si myslel, že jeho případ již nemůže být znovu otevřen. Nyní paradoxně žije v Budapešti poblíž židovské synagogy. V případě usvědčení hrozí Képíróovi doživotní vězení.
Od války patří Képíró k nejhledanějším osobám ze seznamu válečných zločinců, sestaveného Střediskem Simona Wiesenthala. Sám Képíró popírá obvinění, že by se účastnil masakru. Prý se nacházel jen poblíž místa, kde docházelo k popravám, a byl také „jediný, kdo proti zabíjení protestoval“. Jak se nedávno svěřil agentuře AP, jeho zdravotní stav není dobrý, je prý upoután na lůžko. Zároveň by se ale rád vrátil za svou rodinou do Argentiny.
Stovky rodin byly v lednu roku 1942 shromážděny na břehu Dunaje v Novém Sadu a poté zastřeleny. Jedna z přeživších, Lea Ljubibratičová uvedla, že lidé „byli házeni pod led do vody“. „Vytáhli lidi z jejich domovů a zastřelili je na ulici,“ citovala BBC Ljubibratičovou.
V roce 2008 zahájila vyšetřování válečných zločinů spáchaných tímto bývalým důstojníkem i srbská prokuratura.
