Klasické „kindervajíčko“, tedy korektně řečeno „Kinder Surprise“ či v Česku „Kinder Překvapení“ (sic!), vyrábí italská čokoládovna Ferrero už od roku 1974. Za tu dobu se u něj nezměnilo takřka nic, ani tvar nebo velikost. Snad jen žlutý obal uvnitř, ve kterém děti najdou hračku, jde od letošního roku o něco snáze otevřít. Podle výrobce to napomáhá bezpečnosti hračky.
„Od sedmdesátých let se nezměnil recept, který charakterizuje slogan ,Více mléka, méně čokolády‘. Nezměnil se ani design nebo tvar vajíčka. Nepoužíváme ani žádná barviva či konzervační látky,“ říká Vincenzo Aiello, manažer kvality společnosti Ferrero.
Pro Ferrero je populární vajíčko klíčovou součástí jeho příjmů. Celosvětově se v šedesáti zemích světa, kde firma vajíčka prodává, rozbalí denně přes tři a půl milionu kindervajíček. Celkem se jich za více než třicet let, kdy se vajíčko prodává, snědlo už dvaadvacet miliard. V Česku se jich ročně prodá dvacet milionů, především kolem Mikuláše a Velikonoc. „Nejvíce vajíček se prodá v březnu a listopadu,“ potvrzuje mluvčí obchodního řetězce Tesco Jana Matoušková. „Během Velikonoc a Vánoc se prodá přes šedesát procent ročního obratu, před Velikonocemi pak stoupá prodej vajíček dvojnásobně,“ dodala Matoušková.
Pokud bychom porovnali „snůšku“ kindervajíček a normálních slepičích vajíček, tvořila by ta čokoládová něco přes jedno procento celkového počtu, který se v Česku vyprodukuje za rok. V českém Ferreru pak tržby jen z kindervajíček -tedy jednoho jejich produktu - činí deset procent celkových tržeb firmy. A to je Ferrero celosvětově neprodává celý rok, ale jenom od září do dubna.
Jediná významná oblast, kde se vajíčko Kinder Surprise neprodává, jsou Spojené státy. Tamní legislativa je poněkud nejasná, co se týče prodeje potravin spolu s dalšími nepotravinovými položkami. Ferrero se tak rozhodlo neuvést v Americe celou řadu Kinder.
Jak vzniká hračka Každý měsíc vznikne asi třicet nových návrhů na hračku, kterou mají děti najít uvnitř pochoutky. Návrhy posuzuje specializovaný výbor firmy, který tvoří marketingoví a techničtí odborníci, lékaři a právní experti. Ročně vyberou necelou polovinu z nich, sto čtyřicet. „Od chvíle, kdy vznikne návrh, do doby, kdy se objeví hračka na trhu ve vajíčku, uplynou tři roky,“ uvedl Aiello. Během této doby se návrh finalizuje a hračka prochází sérií testů, které simulují způsoby, jakými si s nimi mohou hrát děti. Předměty se také v žádném stadiu testování nesmějí rozlomit.
Hračky kontroluje i otorhinolaryngolog, který posuzuje jejich bezpečnost z hlediska vdechnutí či spolknutí. Kromě hraček jsou v kindervajíčkách i figurky.
Ferrero uvádí vždy dvě kolekce v roce, jedna začíná v září a druhá koncem prosince. Kdysi platilo, že kolekce figurek se nejdříve objevovaly v Německu a Itálii a teprve po roce až roce a půl byly uvedeny na trh ostatních zemí.
„Kvůli ochranným známkám, například na animovanou komedii Happy Feet či další filmy, je možné, že se nesmí určitá kolekce v nějaké zemi prodávat. To ovlivnit nemůžeme,“ říká Vincenzo Aiello. Občas se stává, že se kolekce na trhu neobjeví kvůli tomu, že majitel ochranné známky na figurky se rozhodne uvést film později, než uvádí Ferrero svou kolekci.
Firma v souvislosti s evropskou direktivou o bezpečnosti hraček upravila také množství malých součástí „překvapení“. Částečně tak Evropská unie potlačila radost dětí z o něco komplikovanějšího skládání hračky. „Postupně se snížil počet součástek, které je možné ztratit, a zjednodušil se způsob, jak hračku složit. Dali jsme přednost větším částem, které je možné jednoduše dát dohromady, před menšími,“ potvrdil Aiello.
V Česku navíc každou hračku testuje Institut pro testování a certifikaci ve Zlíně.
Šmoula za devět set eur Vzhledem k tomu, že vajíčko je na trhu už od sedmdesátých let, existuje několik tisíc variant hraček, jež se v něm za tu dobu objevily. To přilákalo zájem sběratelů po celém světě.
Ferrero nikdy sběratele nepodporovalo, nikdy neudělalo například katalog figurek. Vše proto záleží na iniciativě samotných sběratelů, nejčastěji z Německa,“ řekl LN Jiří Neruda, vedoucí sekce modelů a figurek českého Klubu sběratelů kuriozit. Jeho slova potvrzuje i Vincenzo Aiello z Ferrera a vysvětluje důvod: „Nechceme se podílet na žádném dalším prodávání našich hraček za peníze.“
Sběratelství v Česku nicméně stále kvete. „Na burzu nám chodí zhruba pět až sedm set lidí, minimálně polovina z nich za figurkami z kindervajíček,“ vypočítává Neruda. Burz se v Praze koná šest do roka. „Figurky se tu začaly sbírat už na začátku devadesátých let. Největší „kindermanie“ byla v letech 1996 až 2000,“ vzpomíná Jiří Neruda. „Figurky byly taková céčka, lidé za ně byli ochotni utratit nemalé peníze. Vajíčka jsou totiž tak trochu loterie, protože nikdy nevíte, co koupíte,“ dodal. V tehdejším platu dvaasedmdesáti kindervajíček bylo čtrnáct až šestnáct figurek, které ale nemusely dát sérii všech deseti, kterou sběratelé chtěli. Pak ty, které měli několikrát, vyměňovali či si je objednávali ze zahraničí, což vyšlo podle Nerudy pořád levněji než si koupit celé plato znovu.
Figurky z kindervajíček se ale mohou prodávat za poměrně slušné částky. Figurka šmouly s červeným vajíčkem na lžičce z roku 1984 má podle katalogu Klubu sběratelů kuriozit cenu devět set padesát eur. Další šmoula, tentokrát na chůdách, se dá mezi sběrateli sehnat za devět set - tedy pokud ho některý z nich bude ochoten prodat.
V současné době je figurka ze speciální série v jednom z pěti vajíček, aby bylo zachováno „překvapení“ pro spotřebitele. Sběratelů už ale ubylo, podle Nerudy především proto, že Ferrero přibližně od roku 2000 začalo místo vlastních figurek používat stále více figurky s motivy populárních filmů pro děti (v poslední době třeba Úžasňákovi). „Předtím to byla většinou zvířátka, která vykonávala jakoby lidské činnosti, například party tučňáci, co se baví, zimní tučňáci, kteří lyžují nebo sáňkují. To bylo na figurkách skutečně krásné,“ říká Neruda. Horší je to také s prodejností figurek. „Sběratelství je už opatrnější a spousta zájemců už má také ,nasbíráno‘. Jediné, co dnes lidi zajímá, jsou staré věci, které u nás nebyly, nebo úplné novinky.“
„Dříve tam byla většinou zvířátka, která vykonávala jakoby lidské činnosti, například party tučňáci, co se baví, zimní tučňáci, kteří lyžují nebo sáňkují. To bylo na figurkách skutečně krásné.“
