Původní ambice zastropovat nárokové platby velkoproducentům se nenaplnila, kabinet zvolil (s)mírnější strategii. Ti menší se zvýhodní přes redistributivní platbu, což značí specifický přídavek na první hektary – na těch prvních 150 přijde 23 procent celkové alokace.
Armádní technika je zralá do Guinessovky, opravují se i nepojízdné kusy, říká ministryně Černochová |
Strop se upraví pro investiční dotace, na něž nevzniká automatický nárok každému hospodáři, ale o které se soutěží.
Býval na 150 milionech korun, klesne na pětinu, což také zmírní výhodu velkých s jejich robustním administrativním a poradenským aparátem.
Rovněž se víc zohlední, a to je nejdůležitější, jak farmář hospodaří, jestli se o půdu slušně stará, střídá plodiny, neničí krajinu. Bonusy za ekologický přístup mohou subvenci vykrmit až na 20 tisíc korun na každý hektar.
„Jsem rád, že se podařilo najít kompromis, který respektuje reálnou situaci v našem zemědělství. Výrazně podpoříme menší zemědělce a ty, kteří chtějí dělat něco navíc pro naši krajinu, současně ale bude zajištěna i dostatečná podpora pro větší podniky,“ okomentoval ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).
Obři a trpaslíci
Kvůli strategii, podle níž se bude dělit podpora od příštího roku, tu několik týdnů panuje vřava, vycházející právě z historického reliktu monstrdružstev, který nemá v Evropě obdoby.
„Modelově se dá říci, že podnik nad 500 hektarů je ten ‚velký‘, v porovnání s průměrem EU dokonce obrovský, neboť zatímco průměrná velikost farmy v Unii je zhruba 18 hektarů, v Česku je to přes 130 hektarů,“ řekl serveru Lidovky.cz zemědělský expert Petr Havel.
Nová pravidla přehledně: očkovaní přijdou o část výhod, změní se význam antigenních a PCR testů |
Na rozdíl od jiných odvětví je ve farmaření bernějším ukazatelem než počet zaměstnanců a obrat právě obhospodařovaná rozloha. A to je parametr, ve kterém si republika drží v rámci Evropy absolutní prvenství. „Je pro nás také typická takzvaná duální struktura – velké množství zemědělců s nízkou výměrou v řádech jednotek hektarů a oproti tomu podniky hospodařící na tisících hektarech. Podíl podniků s podprůměrnou výměrou je zhruba 85 procent,“ sdělil webu Lidovky.cz mluvčí resortu Vojtěch Bílý.
Jinými slovy tu existuje na počet dominantní přehršel minihospodářů, podniky do 500 hektarů tvořily předloni 96 procent z těch, jež pobírají přímé agroplatby. Zbylý čtyřprocentní podíl firem s poli nad 500 hektarů ovládá 65,4 procenta půdy. Z toho je zřejmé, že kdyby vláda – jak před volbami deklarovala – nasadila na velké podniky moc přísný metr, kvůli struktuře zdejšího zemědělství by to odskákal celý sektor ztrátou konkurenceschopnosti. Nejdřív se musí podpořit změna systému, aby sedlačení stálo na mnoha středně velkých nohách, ne na několika převysokých.
Nejzdravější model představují farmy rodinné, kde se půda a s ní i odpovědnost dědí. V západních zemích jde o mnohem běžnější úkaz. Linie správného chování k zemi, udržitelné hospodářství, které kvůli zisku neplundruje, neodvisí ani tak od toho, jestli je podnik velký či malý. Záleží spíš na tom, zda člověk dělá na vlastním, a faktem je, že velké společnosti jsou zhusta pachtýři.
Znesváření sedláci
V úterý se nepokoj kolem nové dotační logiky přetavil v demonstraci před Strakovou akademií, kam dorazili zástupci velkých hospodářů z Agrární komory a Zemědělského svazu ČR.
„Náš největší a produkčně nejvýznamnější soused Německo nebude nejenom zavádět nástroj zastropování podpor v prvním pilíři přímých plateb, ale chystá se zavést pouze dvanáctiprocentní redistributivní platbu. Stejně tak většina ostatních členských zemí bude v tomto období (mezi lety 2023 až 2027), kdy je poprvé redistributivní platba zavedena na unijní úrovni povinně, zůstávat na minimu deseti procent,“ namítali ve společném stanovisku Martin Pýcha za Zemědělský svaz a Jan Doležal za Agrární komoru. Nevylučují, že se obrátí na Ústavní soud, neboť mají za to, že jde o postup nelegální a macešský, to proto, že strategii už nachystala odešlá vláda Andreje Babiše (ANO). Ta se chtěla držet minima deseti procent u plateb na první hektary a stropy nezavádět. Výsledek považují za výsměch.
Diplomky na zakázku. Proč se práce, kterou za vás napíše někdo jiný, nemusí vyplatit? |
Buď jak buď, čeká českou strategii, stejně jako všechny členské země, posouzení Evropskou komisí. Protože zemědělské subvence všude budí velké emoce, nechal Brusel národní státy, ať se poperou doma; ovšem s výhradou, že si vymiňuje finální schválení.
Česká republika skutečně patří ke státům, jež nástroje na podporu menších producentů nabrousily nejvíce. Je to ale právě proto, že jsou tu v největší nevýhodě. Agrární analytik Havel považuje systém redistributivních plateb za férovou a účinnou páku: omílané stropy by se dle něj stejně minuly účinkem. protože velké podniky si mohou odečíst až sto procent nákladů na zaměstnance.
To je větší faktor v tlaku na vyšší cenu potravin než dotace: mzdy a ceny vstupů, jako jsou hnojiva, osiva, paliva či energie. Loni rostly o desítky procent, to se do výsledných produktů musí odrazit. Přímo subvence ovlivní hospodáře hlavně v tom, jestli bude pěstovat citlivé plodiny – ovoce, brambory. Za takový risk stát vyplácí bonus.
Kdo naopak vyšší zacílení na menší farmy vítá, je Asociace soukromého zemědělství, kde se sdružují hlavně menší sedláci. Byť si přáli, aby platby na první hektary činily plných třicet procent z daného balíku a celkové subvence se omezily. „Zastropování je jednou ze základních možností, jak omezit nekontrolované a neodůvodnitelné čerpání peněz. Dotklo by se jen několika největších podniků. Přímé platby jsou kompenzace za omezení hospodaření, nemají sloužit jako bonus pro další koncentraci výroby, jež jen způsobuje další strukturální problémy,“ sdělil webu Lidovky.cz Jaroslav Šebek, předseda asociace.
Jako úleva na zjitřené emoce v rámci nových dotací může působit fakt, že státní kofinancování roste z třiceti procent na pětašedesát. Tolika penězi se bude na podpořených projektech podílet česká kasa. Je to bolestné na to, že Evropa v celkovém balíku na společnou zemědělskou politiku ubírá.
