Zrovna jsem jel uvádět charitativní akci neziskového sdružení Alterra na podporu dětských domovů v Kyrgyzstánu, když hlásili v rádiu, že Mike Tyson do Prahy nepřijede, protože nedostal předem peníze. Nejdřív jsem si myslel, že jsem se přeslechl. Celé týdny do nás média hustila, že agresivní psychopat, zajímavý jen tím, že kdysi dávno docela dobře uměl mlátit jiné chlapy, k nám jede dělat dobročinnou akci, z níž má mít nějaký profit dětská onkologie. Už jen to, že měl bydlet v nejdražším hotelu a mít nejdražší péči pro sebe a pro rodinu, mi trochu tu radost z psychopatovy šlechetnosti narušovalo. Připadalo by mi hloupé odsypat byť jen žďabínek z možných milodarů tzv. na výdaje, pro vlastní potřebu.
Znamená snad tahle zpráva, že slavný boxer si nechal za svou charitu tvrdě zaplatit? Nebo že naopak měla být jen bohulibým maskováním akce ve skutečnosti tvrdě komerční? Pak ovšem se dalo začít pochybovat i o tom, co vlastně měla návštěva muže, který umí šikovně uhryznout lidské ucho, skutečně dětské onkologii přinést. Shrnuto a sečteno – ta drobná maličkost najednou obnažila velký problém, o němž stálo za to přinejmenším začít přemýšlet…
Uvědomil jsem si ale, že vím i o dalších podobných maličkostech, které jsou skrytým startérem velkých problémů.
Kolik se toho například dnes nadiskutuje a napíše o solárním maléru století. Zda za to může zákon, příslušný regulační úřad či neprozíravost (nebo až přílišná prozíravost) politiků. Přitom málokdo ví, že jednoho dne v době, kdy o solární energii věděli jen nejbližší přátelé Slunce, jistá poslankyně se jménem stejně bezvýrazným jako ona sama přednesla ve sněmovně při druhém čtení pozměňovací návrh, jak změnit jedinou větu v nějakém tehdy naprosto nezajímavém zákoně. Ta věta zhruba zněla, že nelze snížit cenu energie v jednom roce o víc než pět procent. Odzívnuto, odsouhlaseno, prostě maličkost. Nenápadná poslankyně se ponořila zpět do anonymity a semínko obřího průšvihu právě začalo rašit…
Co asi dělá ta poslankyně dnes? Jak žije? Je na ní vidět, že si nejspíš sama jednou větou elektřinu na generace dopředu předplatila, a nám touhle maličkostí naopak elektroměry zatraceně přibrousila? Taky by stálo za to zamyslet se nad tím jako nad Tysonem. A zkoumat…
Vzpomněl jsem si, že týden předtím jsem na svých cestách po Moravě vyslechl také podobnou maličkost, která by mohla vyvolat velké zemětřesení. Prý se hotely, restaurace, ale i soukromníci mohou vyhnout placení koncesionářských poplatků za televizi, označí-li svůj televizor viditelnou cedulkou NA PRODEJ. V zákoně je prý totiž nechtěná mezera, protože jinak by museli platit poplatky ze stovek svých vystavených přijímačů i prodejci…
Dal jsem si tu práci a příslušný zákon 348/2005 Sb. jsem jak prostudoval, tak prodiskutoval s právníkem přes média. Píše se tu totiž, že ten, kdo „vyrábí, opravuje nebo prodává“ televizory, opravdu platit nemusí. Jenže zároveň tak musí činit „v rámci podnikání“ a v prostorách k tomu určených. Tak jde to obejít, nebo ne? Začnou statisíce diváků kličkovat? A poradí si s tím ČT?
Nu, asi se příští týden vrátím k té poslankyni. Slyšel jsem, že je z ní dnes soudkyně…
