Byt jsem koupil na jaře 2006. Byla to skvělá investice – ceny pražských nemovitostí od té doby i přes krizi vzrostly asi o 30 %. Kamarádům se v hospodě chlubím chladnou rozvahou geniálního mozku. Jenže se zdá, že místo něj rozhodovala spíš moje varlata.
Neurolog Joe Herbert z univerzity v Cambridge nedávno zjistil, že důvody krize možná nejsou ekonomické, ale biochemické. Měřil hladiny hormonů ve slinách makléřů londýnské burzy před začátkem obchodování a po něm. Ukázalo se, že z ranní hodnoty testosteronu se dá předpovědět úspěch. Makléři, kteří ho měli nejvíc, ten den také nejvíc vydělali. To není až tak překvapivé. Testosteron je „samčí“ hormon posilující sebedůvěru, bojovnost a agresivitu – tedy přesně ty vlastnosti, jež na burze hrají roli.
Herbert ale zjistil, že u úspěšných makléřů funguje „efekt vítěze“, popsaný zatím jen u zvířat.
„Výhra“ v obchodu u nich hladinu testosteronu dále zvyšuje. S ní roste i ochota jít do dalších střetů s kolegy.
Jenže příliš vysoká hladina hormonu má opačný efekt.
Samec, který neustále vítězí, se dostane do testosteronového rauše, jehož výsledkem je impulzivní rozhodování. Když vyhrál třikrát, musí přece vyhrávat pořád! Přehnaná sebedůvěra žene samce do příliš riskantních soubojů. Končí to buď do krve rozklovaným hřebínkem a útěkem ze smetiště, nebo prodělkem. Záleží jen na tom, jestli jste kohout, nebo makléř.
Novinkou v Herbertově pokusu je tedy zjištění, že s námi biochemie „mává“ i v oblastech, kde jsme předpokládali rozumovou kontrolu. Agresivita se hodila při lovu nebo v bitvě. Obchodník s akciemi by ale měl brát v úvahu dlouhodobé trendy, analyzovat, počítat... Nabuzený testosteron ho však dostane do stejně šílené spirály. A prohry tisíců makléřů, prodejců realit a drobných investorů nakonec strhnou do minusu globální ekonomiku.
Tím to ale nekončí. Série proher dostane zvíře do stresu – bez ohledu na to, jestli má na sobě peří nebo oblek. Jeho tělo začne vylučovat stresový hormon kortizol vyvolávající pocit ohrožení a strachu. Zvířeti to zabrání pouštět se do dalších marných zápasů, které by ho nakonec stály život. S globální ekonomikou ale evoluce nepočítala. Testosteronová jízda nás nejdříve dostala do krize – a kortizolová brzda nás v ní teď udržuje. Makléři jsou paralyzováni a bojí se nakupovat i dobré akcie. Bankéři odmítají poskytovat hypotéky a drobní investoři odkládají koupě nemovitostí. Centrální banky tak mohou snižovat úroky, jak chtějí, ale oživení ekonomiky brání kortizol.
Když Joe Herbert výsledky svého výzkumu publikoval, britská poslankyně Hazel Blearsová prohlásila, že by na burze mělo být víc žen. Ubylo by prý přehnaného „samčího“ riskování, které nás stáhlo ke dnu. „Byli bychom ve stejném průšvihu, kdyby Lehman Brothers byli Lehman Sisters?“ přidal se komentátor New York Times v narážce na jednu ze zkrachovalých bank.
Na první pohled to má logiku. Zatímco testosteronoví muži ve stresu volí buď boj, nebo útěk, ženy se pod vlivem hormonu oxytocinu snaží o dohodu. Umíte si ale představit burzu založenou na přátelském pokecu někde u kafíčka? Globální finanční kultura přece stojí na agresivní „samčí“ snaze uchvátit co nejvíc. Jako ve vtipu o pánovi, který přijde k doktorovi, aby mu předepsal prášky proti chamtivosti. „A jak silné chcete?“ ptá se lékař. „To je jedno, ale hlavně ať jich je hodně!“ křičí pacient. Feminizace burzy by byla krokem z bláta do louže. Britská psycholožka Karen Pineová totiž zjistila, že ženy nejvíc utrácejí deset dnů před začátkem menstruace. K impulzivnímu nakupování šperků a dalších „zbytných“ věcí je nutí rozhozená hladina estrogenu, který ovlivňuje emoce a sebeovládání. A jsou to právě ženy, kdo většinou rozhoduje o rodinných financích. Kolik rizikových hypoték bylo v Americe uzavřeno právě pod vlivem estrogenu? Já hypotéku splácím bez problémů. Takže se zdá, že moje testosteronem nabité mužské orgány nerozhodly zas tak špatně...
O autorovi| IVAN BREZINA, autor je redaktorem magazínu Maxim koláž sak
