Einsteinovy rovnice vyřešil před 55 lety český rodák Václav Hlavatý Vbřeznu roku 1928 Albert Einstein při pobytu ve východošvýcarských Alpách utrpěl srdeční kolaps. Během tříměsíční hospitalizace v nemocnici a následné letní rekonvalescence u Baltu dokončil svoji verzi sjednocené teorie gravitace a elektřiny. V lednu 1929 ji pak jeho kolega Max Planck přednesl v berlínské Akademii věd. Propukl všeobecný rumraj, noviny psaly o vyřešení největší záhady vesmíru. Akademie práci vydala v nezvykle vysokém počtu tisíce exemplářů, poté pro obrovský zájem ještě dvakrát v témže nákladu.
Stať byla kupříkladu vystavena ve všech svých šesti stránkách rozsahu ve výkladu jednoho londýnského obchodního domu a lidé se tlačili, aby si ji mohli přečíst… Přitom šlo o velmi rafinovanou matematiku (přesněji diferenciální geometrii). Kolegové z řad fyziků však tuto Einsteinovu teorii odmítli. Zjednodušeně řečeno, nesouhlasili s některými autorovými východisky ani s jeho způsobem matematického zpracování. Vylepšováním a obhajobou své unitární teorie pole se pak Einstein zabýval až do své smrti.
Počátkem jara roku 1953 pak Einstein v jednom z rozhovorů prohlásil, že pokud vůbec někdo vypočítá jeho rovnice sjednoceného fyzikálního pole, bude to profesor Hlavatý.
A když v roce 1954 deník The New York Herald Tribune vybíral desítku nejvýznamnějších amerických vědeckých objevů loňského roku, ze státu Indiana pocházely hned dva – Kinseyova průkopnická zpráva o sexuálním chování žen a již řečené Einsteinovo oznámení, že konečně formuloval matematické rovnice, „o kterých věří, že mohou popsat jakýkoli fyzikální jev.
Pětasedmdesátiletý génius vyjádřil naději, že jeho matematická konstrukce úspěšně projde zkouškou času“. Mělo to ale vadu. Einsteinem sestavené rovnice nikdo neuměl vyřešit.
Lounského rodáka Václava Hlavatého, doma profesora na Univerzitě Karlově, v emigraci od konce 40. let pak na Indiana University v Bloomingtonu, Einsteinova teorie zaujala. Ovšem nikoli z fyzikálního hlediska, nýbrž jako čistě matematický problém.
Jeho řešení oznámil už v červenci 1953. Finální verze pak v knižní podobě vyšla roku 1958 v nizozemském Groningenu pod názvem Geometry of Einstein’s Unified Field Theory. Z čistě počtářského hlediska tu Hlavatý podal vskutku impozantní výkon – řešení soustavy komplikovaných rovnic o čtyřiašedesáti neznámých. Však je také toto dílo odborníky vysoce ceněno.
Nicméně vzhledem k tomu, že pojednává chybnou teorii, má význam toliko teoretický. Lakonicky řečeno: Albert Einstein se mýlil a Václav Hlavatý, který nebyl fyzik, dal jeho omylu dokonalou matematickou podobu.
V roce 1966 vydala univerzita v Bloomingtonu sborník čtyřiceti původních vědeckých prací významných světových matematiků a fyziků zabývajících se Einsteinovou a Hlavatého teorií a k tomu dva přehledné referáty, z nichž plyne vysoký odborný kredit Hlavatého díla.
V jednom z nich se praví: „Všechny schopnosti velkého geometra soustředěného na zjemnělé postupy diferenciální geometrie a zvyklého na překonávání obtížných problémů – všechny tyto schopnosti dal do služeb této teorie. Tím z ní vytvořil, mohu-li to tak říci, svou vlastní teorii...“
