Že ženy vydělávají za stejnou práci méně než muži, je všeobecně známo. Už méně se ale ví, že ženy mají také větší míru nezaměstnanosti. Přitom nezaměstnanost má mnohem zásadnější dopady než výše příjmu. Období bez zaměstnání vede kromě ušlé mzdy často ke ztrátě pracovních schopností a stává se stigmatem v životopise.
V roce 2010 byla v České republice nezaměstnanost žen o 2,3 procentních bodů vyšší než nezaměstnanost mužů, což je druhý největší rozdíl v Evropské unii, hned po Řecku. Spolu se Slovenskem jsme tak dokonce předčili skupinu jihoevropských zemí ze Středomoří, kde často převládá tradiční model rodiny s ženou v domácnosti a kde šance žen mít zaměstnání je výrazně slabší než šance mužů.
Analýza vypracovaná v akademickém pracovišti CERGE-EI ukázala, že zatímco ve středomořských zemích tyto rozdíly zohledňují celkové postavení žen na trhu práce a ve společnosti, v České republice, na Slovensku a v několika dalších evropských zemích jsou tyto rozdíly způsobeny dětmi, mateřstvím a především délkou mateřské a rodičovské dovolené.
Děti jako náklad Pohled na statistiky totiž ukazuje, že ne všechny ženy si jsou na pracovním trhu rovny. Ženy s dětmi čelí daleko vyššímu riziku nezaměstnanosti než ženy bez dětí, jelikož bezdětné ženy mají v podstatě stejnou míru nezaměstnanosti jako muži. U mužů naopak vůbec nezáleží, zda mají děti, nebo ne. Jinými slovy – pokud si žena pořídí děti, zvyšuje se pravděpodobnost, že bude nezaměstnaná. Pokud si dítě pořídí muž, nemá to na jeho zaměstnanost vliv.
Na děti se z tohoto pohledu tedy dá hledět jako na náklad, který musí ženy zaplatit v podobě zvýšeného rizika nezaměstnanosti. V případě České republiky má matka pěti až desetiletého dítěte o 6,6 procentních bodů vyšší pravděpodobnost, že bude nezaměstnaná, než stejně stará žena se stejným vzděláním, ale bez dětí.
Vznik těchto nákladů je způsoben především dvěma faktory – státem stanovenou délkou mateřské a hlavně rodičovské dovolené a (ne)dostupností jeslí a mateřských školek. Analýza dat z dvaceti tří členských zemí Evropské unie ukázala, že míra zapojení žen na trhu práce přímo odpovídá zákonem stanovené délce rodičovské dovolené a míře využívání předškolní péče o děti.
Česká republika má spolu se Slovenskem, Maďarskem, Estonskem a Finskem nejdelší placenou rodičovskou dovolenou v Evropské unii, a to 39 měsíců. V těchto zemích zároveň ženy nejméně využívají předškolní péče pro děti mladší než tři roky. Zatímco v České republice chodí jen dvě procenta dětí mladších tří let do jeslí a školek, ve Francii, Anglii či Slovinsku jich je třetina a v Belgii a v Holandsku téměř polovina. Malé využívání předškolní péče je dáno zejména nedostatkem a často i neexistencí míst v těchto zařízeních. Na tento fakt znovu nedávno upozornila například zpráva NERV.
Proto u nás ve věkové kategorii 25-29 let pozorujeme relativně nízký podíl žen, které jsou zaměstnány nebo si práci hledají: na trhu práce jich zůstává pouhých 40 procent. Pro jiné věkové kategorie toto číslo přesahuje 80 procent.
Tato počáteční nepřítomnost žen na pracovním trhu má především negativní dopad na vývoj jejich lidského kapitálu. Každý člověk během svého formálního vzdělávání a později v rámci kariéry shromažďuje a dále rozšiřuje určité množství znalostí, dovedností a zkušeností, které dohromady tvoří jeho kapitál na pracovním trhu. Úroveň lidského kapitálu je zásadní jak pro jednotlivce při hledání práce, tak pro celou společnost z hlediska její produktivnosti a konkurenceschopnosti.
Několikaletá rodičovská dovolená představuje mezeru v kariéře, stagnaci ve vývoji lidského kapitálu a někdy jeho ztrátu. Ženy, které po tuto dobu zůstanou s dítětem doma, místo dalšího rozvíjení svých dovedností a nabývání zkušeností, zaostávají za svými spolupracovníky – a bezdětnými spolupracovnicemi. Je také pravděpodobné, že některé ženy ztratí něco ze svých dovedností a znalostí, které měly před narozením dítěte, a budou je muset získat znovu. Vzhledem k rychlému rozvoji technologií je to také často pracovní náplň zaměstnání, která se během jejich přítomnosti změní, nové znalosti a schopnosti, které si po návratu do zaměstnání musejí navíc doplnit a osvojit. Po návratu do zaměstnání mají proto tyto ženy nižší produktivitu a tím také vyšší riziko ztráty zaměstnání.
Nezaměstnanost žen navíc zvyšuje i to, že některé z nich si mateřskou dovolenou prodlouží nad zákonem stanovené maximum, po kterém zaměstnavatel již nemá povinnost ženu přijmout zpět na předchozí pozici. Ve skupině nezaměstnaných matek s malými dětmi představuje tento případ někdy až 50 procent.
Domácí výchova a produktivita práce Přítomnost matek doma má jistě pro vývoj dětí do tří let pozitivní vliv. Některé studie ukazují, že mateřská výchova zvyšuje schopnosti tříletých dětí v porovnání s dětmi, které navštěvují zařízení s předškolní péčí. Přitom rozdíly ve schopnostech mají už v takto raném věku zásadní vliv na budoucí kariéru.
Z tohoto hlediska se může zdát pro společnost optimální využívat takto žen, které zůstávají doma, zvlášť při nedostačujícím množství zařízení s kvalitní předškolní péčí. Pokud je ovšem cílem společnosti rovné postavení a šance mužů a žen na trhu práce, je nutné zamezit stagnaci a ztrátě lidského kapitálu, k čemuž u většiny žen kvůli několikaleté rodičovské dovolené dochází.
Jak to udělat? Řešení se nabízí několik: lze omezit délku mateřské a rodičovské dovolené, zvýšit dostupnost a kvalitu zařízení pro děti předškolního věku, nebo podpořit větší rozšíření částečných úvazků pro matky s malými dětmi, což by vedlo kmenším mezerám v kariéře žen, způsobených narozením dítěte.
Ženám, které jsou dočasně s dětmi doma, lze například nabídnout internetové kurzy, které by jim pomáhaly udržovat orientaci v oboru. A těm, které se po skončení rodičovské dovolené vracejí do zaměstnání, je možno nabídnout nástupní kurzy a školení.
O autorovi| JANA BIČÁKOVÁ výzkumnice CERGE-EI
