Polykáme je s jídlem, pijeme s vodou, vdechujeme je. Řeč je o mikroplastech a nanoplastech – pouhým okem neviditelných úlomcích z plastových výrobků. Podle vědců jich každý týden vstřebáme tolik, kolik by vydalo na platební kartu. „Mikroplasty přitom stojí za nepřeberným množstvím onemocnění,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Tomáš Cajthaml, environmentální chemik z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Tomáš Cajthaml, environmentální chemik z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Lidovky.cz: Spočítal někdy někdo, kolik plastu v sobě máme?
To asi nespočítal, ale bude ho hodně. Některé studie dokonce tvrdí, že každý z nás vstřebá každý týden zhruba takové množství mikroplastů, jaké odpovídá jedné platební kartě. Za rok je to jedna plastová přilba. Část z toho sice vyloučíme, ale ne všechno. Něco v nás zůstane. Ty nejmenší nanočástice, které jsou menší než jemný prach, se v nás usazují. Mohou se šířit v podstatě po celém těle.
Lidovky.cz: Kam všude se mohou dostat?
Prostupují až do tkání a buněk. Tam se hromadí. Jejich největší koncentrace je nejspíš v játrech, kam doputují takzvanou vrátnicovou žilou. Ta odvádí krev z trávicího ústrojí právě do jater. Další se mohou zaseknout v ledvinách, v plících, prostatě či srdci. Zanášejí i cévy a pravděpodobně jsou také v mozku. Našly se i v placentě, v nenarozeném lidském plodu a v první stolici novorozence. Což znamená, že v našich tělech kolují.
Lidovky.cz: Ví se, jakou cestou se do nás dostávají?
