Právník sice policistům ujel z místa silniční kontroly, donucovací prostředky však proti němu použili až v situaci, kdy auto odstavil před svým bydlištěm a chtěl jít domů. Vyplývá to z úřední desky.
„Jednání žalobce, který nerespektoval zákaz policie pokračovat v další jízdě, bylo jednoznačně nesprávné a mělo být projednáno a popřípadě sankcionováno v přestupkovém řízení. Za daných skutkových okolností však nemohlo být důvodem pro jeho zajištění a umístění na záchytné stanici,“ stojí v rozsudku NSS.
Policisté auto zastavili v září 2021 v noci, kdy odbočilo z místní komunikace na soukromou příjezdovou cestu k mužovu bydlišti. Řidič s právním vzděláním předložil policistům doklady, avšak odmítl dechovou i krevní zkoušku na alkohol. Policisté tak na něj pohlíželi jako na člověka, který požil alkohol a usedl za volant, a proto mu na místě zadrželi řidičský průkaz a zakázali další jízdu.
Muž přesto sedl do auta a dojel domů, kde jej policisté po vystoupení z vozidla a další výměně názorů zaklekli, spoutali a odvezli na policejní stanici, poté i na záchytnou stanici, kde zůstal do rána. Zakleknutí trvalo několik minut, protože druhý z policistů zatím hledal v autě pouta.
Městský soud označil postup policie za nepřiměřený. Řidič podle kamerového záznamu nebyl agresivní a situace, byť vyhrocená, nevyžadovala násilný zásah, uvedl městský soud.
Policisté znali mužovu totožnost, měli jeho řidičský průkaz, za volantem už neseděl a neohrožoval ani sebe, ani nikoho jiného. Přestupková odpovědnost se tak dala řešit později.
Vnitro v kasační stížnosti hájilo postup policie, například poukazovalo na to, že řidič po zakleknutí na zemi „zběsile pohyboval nohama“ a poté odmítal nastoupit do policejního vozu, a tedy se bránil. Řidič trval na tom, že zásah byl nepřiměřený a neprofesionální a že pohyb nohou byl reakcí těla na zakleknutí – snažil se získat prostor k dýchání.
Podle NSS bylo zjevné, že se řidič dopustil přestupků. „Tato skutečnost však sama o sobě nestačí k tomu, aby byl žalobce zajištěn. K ní by musela přistoupit ještě důvodná obava, že žalobce bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo mařit řádné objasnění věci,“ uvedl NSS.
Důvod k takovým obavám podle soudu nebyl. „Z pouhé snahy žalobce jít domů pak nelze dovodit ani důvodnou obavu, že žalobce bude mařit řádné objasnění věci,“ konstatoval NSS.
