Mír se neuzavírá s přítelem, ale s nepřítelem, to dá rozum. Dovedete si představit, že mír v Afghánistánu lze dohodnout s někým jiným než s Talibanem? Těžko. Nám, co patnáct let slýcháme, že Taliban je semeništěm všeho zla, to zní divně, ale je to tak. Alespoň od doby, kdy Taliban, zdánlivě rozprášený koncem roku 2001, začal získávat podporu v zemi. Je to věc selského rozumu a novinku představuje pouze to, že už to říká i Amerika.
Vrchní velitel generál McChrystal nemůže přímo mluvit o jednání s Talibanem. To je, jako kdyby generál Patton v roce 1944 nabízel jednání NSDAP. Ale říká-li McChrystal, že „jako voják má osobní pocit, že válčení už bylo dost“, musí to docvaknout každému.
Amerika váhá. Taliban není řadový nepřítel jako pro Řeky Turci a naopak. Taliban, to je zázemí Al Kajdy, líheň ideologie protizápadní zášti, škola teroristů. To je propletenec civilů s teroristy, známý od Hamásu z Gazy. S takovým nepřítelem se nejedná, učila nás Amerika. A teď s ním chce uzavřít mír? To vypadá jako kvadratura kruhu.
V roce 2005 se Izrael stáhl z Gazy a Hamás si tam monopolizoval moc. Přitom Gazu lze zvenčí kontrolovat, obklíčit, ba poslat tam vojáky. Jak zajistit v Afghánistánu, aby si moc nemonopolizoval Taliban? Jak tu ohromnou zemi zvenčí kontrolovat, obklíčit? Díváme-li se na to jen z perspektivy souboje Amerika versus Taliban, řešení se nedobereme. Fungující mír s nepřítelem tam může uzavřít pouze Pákistán, skýtající Talibanu zázemí. Má to jen jeden háček, zosobněný v otázce pro Baracka Obamu: Jak přesvědčíte své spojence v Pákistánu, že Taliban je i jejich nepřítelem?
Čtěte Téma na straně 6
