WASHINGTON Část lebky přechovávaná v ruských archivech a považovaná za lebku Adolfa Hitlera tomuto vůdci německých nacistů nepatří. Nemůže být jeho z prostého důvodu, že jde o lebku ženy. Prokázaly to testy DNA, uskutečněné Connecticutskou univerzitou v USA. Testy však současně na lebce našly stopy krve, která muži patří.
Horní část lebky proděravěná průstřelem sloužila na podporu teze, že Hitler spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, když se sovětské jednotky na jaře 1945 k úkrytu přiblížily. Vrchní část lebky získaly speciální oddíly sovětské tajné služby pátrající po důkazech, že Hitler je skutečně mrtev. Lebku poprvé veřejně vystavilo až postsovětské Rusko v Moskvě v roce 2000; Rusové tvrdí, že mají i Hitlerovu čelist.
Tým amerických odborníků pod vedením profesorky Lindy Strausbaughové však prokázal, že lebka patří ženě ve věku asi 20 až 40 let; na ní se ale našly mikroskopické stopy krve patřící muži.
Objevily se vzápětí spekulace, že lebka by mohla patřit Hitlerově milence Evě Braunové. Vědci se však ke spekulacím nevyjádřili.
Podle ruské strany nemá zjištění amerických vědců „žádné důsledky“. Lebka se prý označovala jen jako „pravděpodobně Hitlerova“ a podstatné je, že k závěru, že na přelomu dubna a května 1945 vůdce nacistů zemřel, se došlo prý již rok předtím, než byla lebka nalezena. O Hitlerově smrti svědčí mnohé nepřímé důkazy v podobě výpovědi svědků posledních chvil nacistického vůdce v bunkru, ale i například rozbor nalezeného chrupu. Hitler nařídil, aby jeho tělo poté, co se zastřelil, polili benzinem a spálili. Nedostatek přímých důkazů jeho smrti podporuje však dodnes fantastické teorie o jeho zmizení.
