PRAHA Český vědec Ivo Šauman se podílel na objevu slunečního kompasu. Jde o unikátní navigační mechanismus, který používá motýl monarcha stěhovavý (Danaus plexipus) při téměř 8000 kilometrů dlouhé cestě z Kanady do zimovišť v Mexiku. Aby nezabloudil, používá sluneční kompas. Změny v poloze Slunce mu pomáhají kompenzovat vnitřní navigační hodiny, které jsou se slunečním kompasem propojeny. Jejich úloha je pro udržování správného směru při migraci motýla zcela rozhodující.
Tento složitý mechanismus objevil sedmičlenný vědecký tým profesora Stevena Repperta z Massachusettské univerzity (USA), jehož členem je i Šauman, pracovník Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Monarcha stěhovavý představuje podle Šaumana první organismus, u kterého se toto unikátní nervové propojení podařilo identifikovat. Výzkum tím ale nekončí. Je potřeba zjistit, kde má motýl sluneční kompas uložen, uvedl entomolog.
Cestování těchto motýlů ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Jejich život je krátký, a tak žádný jedinec nespatří ve svém životě Kanadu i Mexiko.
Generace dospělých motýlů přezimuje na stromech v mexických horách, spáří se, nakladou vajíčka, z nichž se vylíhnou housenky, ty se zakuklí a z kukel vyletí miliony motýlů, kteří se vydají na sever. Do Kanady doletí třetí nebo i pátá generace, vysvětloval entomolog. Takovou dálku váží podle Šaumana za potravou. Živí se totiž listy klejichy, které rostou nejdříve na jihu a dorůstají postupně stále severněji. Motýli za nimi cestují až do Kanady. Protože tam už nejsou listy tak dobré, navigační zařízení motýlů se přeprogramuje a oni se začnou vracet zpět do Mexika. Zde přežijí zimu na stromech, odkud započali dlouhou pouť jejich předci.
Migrace u živočichů není podle Šaumana nic vzácného. Z Čech do teplých krajin odlétají na zimu mnozí ptáci. Ti to ale mají snazší, protože mohou nasbírat zkušenosti. Ti nejstarší z nich totiž v zimovišti několikrát byli.
Motýli ale tuto možnost nemají. Původně se vědci domnívali, že molekulární mechanismus biologických hodin, které se vyskytují u všech organismů od jednobuněčných až po člověka a které mají naprosto stejné vlastnosti, je totožný. Ukazuje se ale, že tomu tak není. Molekulární regulace jen u různých druhů hmyzu je velmi odlišná a nikdo neví proč, uvedl český entomolog.
Šauman se k výzkumu jedinečných navigačních schopností amerických motýlů dostal při studiu v USA, kde dělal doktorát. Kdyby to šlo, zkoumal by monarchu stěhovavého v jižních Čechách. Potíž je ale v tom, že motýl nic jiného než klejichu nežere a v Česku ji nelze vysázet.
Je to totiž plevel a nebylo by žádoucí jím zamořit českou kotlinu, uzavřel entomolog.
