* LN Dočetl jsem se, že jste studoval, ale nepřišlo vám to smysluplné, tak jste začal podnikat. Poté jste si zase řekl dost a jel jste do Austrálie, kde jste začínal úplně od píky. Nebylo to nepříjemné?
Dělal jsem dva dny v týdnu a uživil jsem se. Na tehdejší poměry jsem měl dobré peníze. Byl to obchod s cukrovinkami, naložil jsem auto a rozvážel s malou marží. Ale tušil jsem, že to není ono. Tak jsem začal pokukovat po nějakém výhradním dovozu a jezdil jsem po veletrzích. V Itálii jsem zjistil, že anglicky umí i nejposlednější skladník a já nebyl ničím výjimečný. Tak jsem si řekl, že se to musí změnit. Ta doba byla trochu jiná, než je teď. Když měl tenkrát člověk milion, tak to byly pořádné peníze. Když měl školu z ciziny, tak byl génius - to se dávala práce na počkání. Proto jsem odjel do zahraničí, že si udělám vysokou školu a vydělám nějaké peníze.
* LN Proč právě Austrálie, je na druhém konci světa. Chtěl jste být tak daleko?
Austrálii jsem si vybral, protože jsem mohl při studiu legálně pracovat. A je pravda, že milion jsem tam za rok vydělal. Začínal jsem čištěním toalet a rozdáváním letáků, když jsem se naučil anglicky, tak to bylo jednodušší. Člověk, který chce a umí pracovat, tak vydělává poměrně velmi rychle. Tam lidi žijí jinak, nepracuje se tam od rána do večera. Já byl ochotný pracovat, takže jsem si našel dobře placenou práci. Zároveň jsem začal studovat univerzitu. Tam mi setkání se spolužákem, který si vydělával na burze, přineslo rozhodující myšlenku stát se traderem.
* LN Obchodování na burze je hlavně věcí zkušenosti?
To trošku je, ale vyznat se v tom musíte. Lidi si myslí, že člověk na burze má dva tituly a ví o všem. Školy jsou vám nicméně na nic. Je úplně jedno, jestli jste geniální fyzik nebo učitel z mateřské školy. Spíš je vám to akademické vzdělání možná i na škodu. Když jste vystudovaný právník s praxí, už jste něčeho dosáhl a jdete na burzu, cítíte se jako mistr světa, ale jste na startovní čáře.
* LN Přitom na stránkách píšete, že jste o burze načetl spoustu knížek.
Akademické vzdělání je tam k ničemu. Mnoho lidí věří tomu, že musí být ekonomové, aby dělali na burze. Ale tak to není. Já jsem v životě nepotkal na burze vydělávajícího ekonoma. Dělají ekonomiku a ta nemá nic společného s tradingem. Trading je především o psychologii.
* LN Psychologie. Dá se vůbec teď v krizi nějak uplatnit?
Dokonce právě teď, protože je panika. Teď jsou to miliony, o které lidi přicházejí, to je pomalu na sebevraždu. Psychologii potřebujete, protože každý systém občas prodělává a vy musíte přestát to období, kdy ztrácíte. Většina lidí na to nemá nervy. Rádi by měli ty peníze, ale nechtějí podstoupit ta rizika.
* LN Jak lze po psychické stránce přežít ty krizové situace?
Nejhorší, co můžete udělat, když proděláte, je žít s myšlenkou dostat ty peníze rychle zpět. Člověk je psychicky zničený a bude dělat špatná rozhodnutí.
* LN Přijde mi šílené, že člověk spí a akcie mezitím žijí vlastním životem. Ráno zjistím, že jsem prodělal milion. Ani bych neusnul. Jak se to řeší?
Pokud se bojíte usnout, tak máte nakoupeno příliš mnoho akcií a bojíte se rizika. Takže byste to měl co nejdřív rozprodat. Pokud jste v pozici, že přijdete ze dne na den o milion, tak jste, dle mého názoru, blázen. Abyste přišel o takové peníze, musel byste mít v pohybu asi desetkrát tolik a ještě být na nějakém spadovém trhu. Když to děláte rozumně, tak o takové peníze nemůžete přijít.
* LN Jaké největší ztráty jste tedy zažil?
V jednom dni řádově ve stovkách tisíc korun. S tím, že já tak obchoduji, mám plno strategií a stává se, že mi jedna říká, že to půjde dolů, a druhá, že nahoru a já investuji do obou. Jedna vydělá, a druhá ne. Ve finále na konci roku mi vydělají téměř všechny.
* LN Jak vnímáte dnešní dobu a její krizi? Říkáte si, že je to černé období?
Záleží na tom, z jakého to berete úhlu. Co se týče zisků z obchodování, tak jsou to „zlaté časy“ v mé kariéře tradera. Co se týká druhé strany, tak většina lidí prodělává a prodělává hodně.
* LN Kdo z toho šílí? Drobní investoři?
Ano, i oni. Ale i klasické fondy, protože ty musí jenom kupovat, takže ty moc důvodů k radosti nemají. Pak také makléři, protože ti žijí z poplatků z provedených obchodů jejich klientů. No a když se klienti bojí obchodovat, z čeho mají makléři žít?
* LN Vychováváte nové obchodníky, máte semináře. Když na to někdo nemá, řeknete mu to?
To moc dobře nejde. To je, jako kdybyste šel k doktorovi, on zjistí, že máte rakovinu, a rovnou vám to vmete do tváře. To bych neudělal, ani kdybych to věděl. Navíc se nedá dost dobře určit, jestli na to člověk vlohy má nebo ne. Snad podle profese, kterou do té doby dělal. Pokud 10 let stál u pásu, tak se dlouhou dobu nic neučil a měl by problém se do toho dostat.
* LN Myslel jsem si, že člověk, co chce vydělávat na burze, musí být předvídavý. Že to rozliší ty průměrné od těch dobrých.
Je to spíše očekávání. Buď vstoupíte do pozice očekávání, že bude nějaký vývoj a on takový je i v reálu, pak se snažíte maximalizovat zisk z toho obchodu. Nebo tam vstoupíte, a ono to jde proti vám, tak se snažíte co nejdříve vycouvat, aby vás to nestálo tolik peněz. Například koupíte akcie ČEZ a nevíte o nich prakticky nic. Začnete si říkat: management má velký potenciál, díky akciovému a opčnímu programu chce, aby akcie šly nahoru, elektřina už nikdy nepůjde dolů, už se bude jenom zdražovat, ČEZ vyhrál velkou zakázku u Moskvy, kde bude stavět elektrárnu, na Balkáně ČEZ staví, politici jsou mu naklonění atd. Není důvod, aby akcie nešly než nahoru. A šel z 1300 Kč na téměř 700 Kč. Lidé to budou bláhově kupovat, protože si myslí, že se Sarkozy a jiní pohlaváři z Evropy a z USA dohodli na „záchraně recese“, budou to brát tak, že podchytili spodek toho trhu, čili naženou dav do burzy. Alidé, protože se budou domnívat, že je krize odvrácena, to budou kupovat. To bude trvat tak týden, čtrnáct dní a pak přijde někdo s kostlivcem. Tím kostlivcem může třeba být to, že najednou nějaká obrovská americká banka vyhlásí problémy nebo obrovské ztráty za uplynulé účetní období, a zase se to vrátí. Půjde to níže a níže.
***
Mnoho lidí věří tomu, že musí být ekonomové, aby dělali na burze. Já jsem v životě nepotkal na burze vydělávajícího ekonoma. Dělají ekonomiku a ta nemá nic společného s tradingem. Trading je především o psychologii.
Zákulisí Ludvíka Turka
Pracovní den Můj pracovní den je pořád stejný. Je jednoduchý. Ráno mám schůzky a přednášky, odpoledne od půl čtvrté americkou burzu. To je celé. Normálně vstávám v sedm. Záleží na Asii. Když máte nějaká echa, že se bude v Asii kupovat nebo prodávat, tak to je od dvou hodin v noci. To jsem vzhůru a potom vstávám později. Když mám volno, tak se pořád něco testuje. Testuji různé grafy. Na burze je to trošku jinak, než si to lidé představují. Myslí, že člověk na burze musí být génius, který denně sleduje zprávy a přesně ví, která bije, a ví naprosto všechno. Stačí ale sledovat grafy a uvěřit nějakému systému. Je docela těžké lidi přesvědčit, že je to o tomhle. Myslí si, že sledujeme všechny zprávy a burzy a to, kdo jak vydělává a kdo jak prodělává, a dokážeme se podle toho okamžitě zorientovat. Jenomže to v podstatě nepotřebujete, protože ty zprávy jsou stejně většinou smyšlené a všechno i s krizí je v podstatě hra velkých hráčů, do které nevidíme. Všechno, co pouštějí ven přes média, jsou zkreslené informace. Kdyby na to člověk reagoval, tak stejně reaguje zpožděně. Něco navíc Kolik hodin denně pracujete? Dost. Od rána do večera. Ale mám teď malého kluka, takže jsem polevil, protože by mi to bylo líto. Oblíbená knížka? Cokoliv o zahradě, to mě teď baví. Pohádka? Mrazík, to je sranda.
