Na stránkách novin se poslední dobou rozhořela pozoruhodná terminologická diskuse: lhal, nebo mystifikoval ministr Kalousek, když volal šéfredaktorovi Mladé fronty DNES Čásenskému? Svým způsobem je ta debata bezpředmětná - kdo mystifikuje, musí také lhát. Nebo alespoň - mystifikovat někoho pravdou je úkol pro mystifikátora ještě pokročilejšího než pan ministr, což píšu s plným respektem k jeho rétorickým schopnostem.
Jistý smysl ale ten spor přeci jen mít může. Mystifikátor si na rozdíl od obyčejného lháře počíná tvůrčím způsobem, mystifikace se také odehrává tak či onak na veřejnosti - jejím smyslem je obelhaného nějak demaskovat nebo zesměšnit nebo přinejmenším - a to je zásadní -přihlížející publikum pobavit. O vkusnosti počinu Jana Cempírka, který „prodal“ svou knihu Bílej kůň, žlutej drak porotě Ceny Knižního klubu jako práci vietnamské studentky, je možné vést diskusi. Jeho argument, že tím chtěl odhalit způsob uvažování lidí, kteří umělecké ceny udělují, se ale nedá jen tak shodit se stolu.
Podobně protichůdné názory mohou mít lidé na Entropu Davida Černého, ta mystifikace ale cosi vypovídá o bezmyšlenkovitém naplňování poptávky po „evropském duchu“, jež autor využil k tomu, aby vystavil práci, která soudobé pojímání evropskosti staví na hlavu (nebo z hlavy na nohy, chcete-li). Co svou mystifikací demaskoval český ministr financí? A jakému publiku bylo to jeho „číslo“ určeno? Pan Kalousek sám říká, že jeho úmyslem nebylo celou věc zveřejňovat. Jak může být zábavná mystifikace, která je tajná?
A pak je tu ještě otázka moci. Od mystifikátora se čeká, že jeho terčem bude člověk nebo skupina, která je v pyramidě moci nad ním. Je to zbraň slabších proti těm silnějším. Respektive - mystifikuje-li slabší silnějšího, je tu s jistotou hraničící pravděpodobnost, že ta mystifikace bude připadat zábavná jen a pouze jemu. Slabší byli i mystifikátoři v těch dvou citovaných příkladech - neznámý spisovatel versus literární establishment, známý umělec versus česká vláda. Tím se dostáváme k docela zajímavé otázce. Kdo je mocnější? Ministr financí, nebo šéfredaktor nejčtenějšího seriózního deníku? Babo raď.
Ministr si o šéfredaktorovi může ledacos zjistit, šéfredaktor zase může ministrovi docela zavařit. Politici, kteří rádi mluví o „médiokracii“, asi mají ohledně odpovědi jasno, když ale přijde čas podat daňové přiznání, je lépe být zadobře s Kalouskem než s Čásenským. Navíc telefonát proběhl v kontextu sporu o výši DPH na tiskoviny, v němž médiokracie nemédiokracie noviny tahají za kratší konec. V každém případě jsou šéfredaktoři i ministři lidé mocní. A takoví by z principu mystifikovat spíš neměli. Mystifikace z pozice moci je nakonec především lež. Ministr financí jí přispěl (jistě nikterak významně) k další erozi důvěry, jíž se v téhle zemi dlouhodobě nedostává. K cyklu lží, mystifikací a „mystifikací“, z nějž se stává čím dál těžší vystoupit, jakkoliv na něj všichni svorně nadávají.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL, redaktor LN
