Zároveň se mění množství energie slunečního záření, které dopadá na Zemi. Ve viditelném spektru k nám v době tzv. slunečního maxima přichází o 0,1 procenta více záření než v minimu, v ultrafialovém spektru je rozdíl dokonce v řádu několika procent. Většinu UV paprsků ovšem pohltí ozon v horní vrstvě atmosféry.
Skvrny jsou místa na slunečním povrchu, která mají nižší teplotu než jejich okolí. Způsobují je anomálie v magnetickém poli. Ke každé skvrně lze ovšem najít tzv. fakulové pole - světlé místo, které je naopak teplejší. Tím se vysvětluje, že Slunce se skvrnami může svítit víc než v období klidu.
Změny aktivity souvisí s tím, že se každých jedenáct let vymění magnetické póly. Slunce je vlastně oblakem dokonale vodivého plazmatu, jehož části na povrchu i v nitru rotují různou rychlostí. Důsledkem toho se postupně mění magnetické pole.
Jednotlivé cykly nemají pokaždé stejnou délku ani intenzitu. Pokud jsou maxima silnější, trvá cyklus zpravidla kratší dobu, například devět let místo jedenácti, a naopak: méně intenzivní cykly bývají delší.
Poslední sluneční maximum panovalo v roce 2001. Před několika měsíci začal s půlročním zpožděním další cyklus, kdy opět přibývá slunečních skvrn.
