ŠTRAMBERK/TŘEBÍČ „Nesmířím se s tím, že severní Morava by měla být proslavená jen industriální památkami z Ostravy,“ říká ve své kanceláři starosty Štramberku Jan Socha. Proto ještě jako zastupitel přišel s tím, že by město mělo požádat o zápis do seznamu světového dědictví. Konkrétně mělo jít o valašskou dřevěnici „nalepenou“ na městské hradby. „Tuto myšlenku budu jako starosta podporovat znovu,“ dodává s tím, že mít punc UNESCO je výborný marketingový tah.
Pokud chce dnes město v nominaci uspět, mělo by však zvolit jinou taktiku. „Šance se zvětšuje, když se spojí s jinými,“ potvrzuje Michal Beneš z ministerstva kultury. Tak například vzniká projekt Evropské lázeňství, kam se kromě českých a moravských středisek začlenil i německý Baden-Baden nebo belgické Spa.
A v těchto šlépějích jde i České Švýcarsko. To minulý týden začalo jednat s kolegy z Německa a oživilo myšlenku přírodní památky Českosaské Švýcarsko. „Diskutujeme o tom už od roku 2000,“ říká ředitel společnosti Marek Mráz.
Do seznamu je táhne především vidina větší atraktivity pro turisty. Tu potvrzují statistiky z Třebíče, jejíž památky jsou pod ochranou UNESCO od roku 2003. Zatímco v roce 2002 navštívilo chráněný Malovaný dům něco málo přes deset tisíc lidí ročně, v roce 2005 jich bylo už skoro padesát tisíc. Vloni číslo kleslo na třicet tisíc turistů. Jednoduchý důkaz, že být na seznamu UNESCO se městům zkrátka vyplatí. Podnikatelé to ale tak nevidí.
Víc turistů, tržby stejné Třebíčský Grand Hotel leží přímo v historickém centru města. Lepší poloha pro podnikání tady snad neexistuje. „UNESCO nám nepřineslo vůbec nic,“ zvedá oči od monitoru počítače recepční. „Lidí je tu pořád stejně. Nemáme tu totiž tolik památek, aby u nás museli turisti přespat,“ pokračuje. Slušně vydělávat by tak mohla aspoň jejich restaurace. Ale ani to prý nestojí za řeč. Poté co si lidé projdou všechny tři památky UNESCO, rychle odjíždějí, aby stihli ještě další města v okolí.
Otázky vyvolává i projekt Českosaského Švýcarska. Pokud by se zápis podařil, dá se čekat omezení lodní dopravy na Labi a možná i úplné zastavení myšlenky stavby děčínského jezu. „Takové projekty je s UNESCO třeba důkladně projednat,“ potvrzuje Marek Mráz.
Litomyšl, která má v seznamu zámecký areál, však podobné potíže neřeší. „Být součástí světového dědictví je záruka kvality,“ říká mluvčí města Michaela Severová.
***
Top ten zemí s největším
počtem památek
na seznamu UNESCO
Itálie 45
Španělsko 42
Čína 40
Francie 35
Německo 33
Mexiko 31
Indie 28
Británie 28
Rusko 23
USA 21
Česko 12
„Lidí je tu pořád stejně. Nemáme tu totiž tolik památek, aby u nás museli turisti přespat.“
Přiřadit se k 12 českým zápisům na seznam UNESCO chtějí i další města. Přiláká to turisty
NEHMOTNÉ PAMÁTKY V roce 2003 začalo UNESCO vytvářet také seznam nehmotného kulturního dědictví. Figurují na něm skoro dvě stovky tradic a zvyků. Mimo jiné se na něj dostala třeba i francouzská gastronomie. Česko má na seznamu tři tradice.
* SOKOLNICTVÍ Celkem jedenáct zemí včetně České republiky podalo žádost, aby k nehmotnému dědictví UNESCO přibylo i sokolnictví. To se povedlo a od 16. listopadu 2010 je chráněno. Sokolnictví k nám v první polovině pátého století přinesl divoký kmen Hunů.
* MASOPUSTNÍ PRŮVODY S MASKAMI NA HLINECKU Ve stejný den přibyla na seznam světového dědictví i tradice z mikroregionu Hlinecko na Vysočině. Spolehlivé doklady o podobě zvyku na Hlinecku pocházejí z první poloviny 19. století, podoba masek předávaných z otce na syna je ale podle etnografů starší. Kořeny slavností, které měly zajistit dobrou úrodu, plodnost a také vítaly blížící se jaro, pak sahají ještě do předkřesťanských dob.
* SLOVÁCKÝ TANEC VERBUŇK První českou nemateriální památkou v seznamu se v roce 2005 stal slovácký verbuňk. Jde o improvizovaný tanec na cimbálovou muziku, jehož součástí je předzpěv taneční písně. Většinou tančí několik mužů, každý ale sám za sebe. Podle různých figur ukazuje, ke které obci z regionu patří. Rozlišuje se sedm jeho verzí. Verbuňk je součástí hodů, zábav či městských oslav, ale existuje také v pódiové formě.
