To, k čemu včera přistoupila výkonná rada ODS, mělo být kontrolované pouštění žilou. Operace ale měla být bezpečná, na bezpečí se však dbalo tolik, až to ohrozilo její smysl. Věcně vzato si Mirek Topolánek popravu zasloužil, jen ne teď. Pokud strana nenašla odvahu nahradit ho někým důstojnějším loni po objevu „Dalíkoy vily“ v Toskánsku, měla to s Topolánkem protrpět do voleb a porážku přenechat jemu. Po včerejšku se řeč bude od skutečných příčin občanskodemokratické bídy svádět k aféře s rozhovorem pro časopis LUI, jejíž podstata je přitom tak nicotná, až jednoho hanba fackuje.
Poctivý rozbor by se musel soustředit na prorůstání strany s byznysem a jiné poklesky vedení, což by ale těm, co v něm zůstali (tj. všichni minus Topolánek) nevyhovovalo. Výjimkou je tu Petr Nečas. O těžkou roli si řekl sám, je ho ale pro ni škoda.
