Řečeno slovy trenéra Libora Blažka, jeho svěřenkyně vystoupily až na Everest. Ve finále podlehly týmu USA, to byl ovšem nejsilnější možný soupeř: Američanky za posledních čtyřiadvacet let prohrály dvakrát(!).
I tato ztráta se však přeměnila v oslavu stříbrných medailí a publikum ve vyprodané KV Aréně vyvolávalo své hrdinky. Podobně jako tomu bylo předtím v Brně, kde české družstvo nastartovalo svou pouť šampionátem.
„Bylo mi ctí pracovat s takovým družstvem, díky kterému jsme mohli potěšit české fanoušky, jsem na hráčky pyšný,“ povídal po finálovém epilogu trenér Blažek. Také hráčky, které si i přes prohru s Američankami s bouřící halou společně zatleskaly a zaskákaly, zářily štěstím.
„Až když mi pověsili na krk medaili, tak jsem uvěřila, že jsme druhé na světě,“ smála se kapitánka a tahounka týmu Hana Horáková, která v roli rozehrávačky znovu a znovu zvedala týmový prapor bojovnosti. Její přínos byl také náležitě oceněn, když ji vyhlásili nejužitečnější hráčkou šampionátu.
„Kdyby nebylo tak skvělého a vyrovnaného družstva, jaké máme, tu cenu bych nedostala. Stříbro je skvělé, vždyť nám nikdo nevěřil, že bychom se mohly dostat byť jen do semifinále,“ připomněla uprostřed rozbouřené haly. *
