Americký pracovník nepodepisuje žádnou smlouvu. Dát výpověď proto může kdykoliv, stejně jako může dostat výpověď ze dne na den bez udání důvodu. Systém funguje na základě předpokladu, že zaměstnanci se snaží být užiteční a potřební a zaměstnavatel o užitečné a potřebné nechce přijít. Společnosti přitom využívají široké palety benefitů. Američané nemají ani volné dny jako my o státních svátcích. Pokud se s nadřízenými nedomluví, musejí jít do práce třeba i na Vánoce.
Mexiko naopak nabízí zaměstnancům unikátní výhody. Už od roku 1917 má zaměstnanec právo na určité procento ze zisku „své“ společnosti. Firma musí mezi své zaměstnance rozdělit deset procent výdělku - podle platu, který pracovník má a podle počtu dnů, kdy pracoval. Tato úprava má motivovat k práci. Rozdělených deset procent ze zisku se ale nevztahuje na management společností.
Ruské pracovní právo je, jako ve většině postkomunistických zemí, zaměřené převážně na ochranu zaměstnanců. Tamní zákony například myslí na státní svátky, které připadnou na víkend. Za ně získají Rusové volno následující pracovní den.
Další ruskou zajímavostí je takzvaná pracovní knížka - oficiální dokument, který s vámi putuje celým pracovním životem. Zanáší se do něj každá pracovní zkušenost i nepříjemné věci, například, proč vás odněkud propustili. Zaměstnavatel má tak možnost lehce zjistit, proč jste odešli z předchozí práce.
Knížku si u sebe nechává zaměstnavatel a vy ji dostanete do ruky jen v případě, že měníte místo. Pokud knížku ztratíte (třeba proto, že nechcete, aby se budoucí zaměstnavatel dozvěděl, že jste byl z původního zaměstnání vyhozen kvůli alkoholismu), zaděláte si na opravdový problém. Z pracovní knížky se totiž vypočítává důchod.
Článek vznikl ve spolupráci s AK Procházka/Randl/Kubr
