„Kolik Belgičanů je třeba k upečení dortu? Celkem 16, jeden z nich peče dort a 15 dalších na něj pokládá lentilky,“ zní jeden z oblíbených fórků, které se vyprávějí například ve Francii.
„Po první světové válce ohrožovaly popularitu belgických vtípků vtipy o Polácích, ale během jaltské konference, kde Stalin, Churchill a Roosevelt v roce 1945 rozdělovali svět, se rozhodlo, že vtipy o Belgičanech připadnou západním zemím a vtipy o Polácích Sovětskému svazu,“ vysvětluje s nadsázkou australský novinář Aaron Timms, který život v Belgii poznal na vlastní kůži a jen tak dokazuje, že vtipkování na belgický účet není vzdálené ani protinožcům.
Jen málokdo však může ve vynalézavosti předčit Francouze a Nizozemce. Ve Francii mají vtipy o severních sousedech zvláštní kategorii označovanou „blague belge“ (volně přeloženo „belgická legrace“). Stručně řečeno pasují Belgičany na hlupáky.
„Jak poznáte Belgičana pod mořem? Jako jediný má s sebou padák,“ nebere si servítky další populární vtip. Samotní Belgičané berou vtipkování Francouzů s nadsázkou. Trochu jinak už je to v případě, že si z nich utahují Nizozemci, kteří jsou pro Belgičany „nafoukanci a šetřílci“. I ti si z nich střílí jako z hlupáků. „Věděli jste, že belgické ministerstvo dopravy vymyslelo novou značku? Konec kruhového objezdu,“ vtipkují Nizozemci.
Snadný cíl dělá z Belgičanů možná jejich nepříliš vyvinutý smysl pro humor. Většina z tamních vtipů pochází z kategorie „suchých“, ale nikdy nedosáhla takové slávy jako v nedaleké Velké Británii.
