„Na špičce světové ekonomiky stojí vždy země, které mají nejlepší výzkumnou a vývojovou základnu,“ uvádí Jiří Cieňciana. Domnívá se, že pokud zvládneme efektivněji aplikovat vědecké výsledky v praxi, získáme i více peněz na výzkum. „Budu se snažit o zlepšení spolupráce mezi vědci a průmyslem,“ slibuje Cieňciana.
„Státní investice do základního výzkumu patří k civilizační úrovni země. Nejsem rozhodně z těch, kdo říkají, že ho nemáme financovat. Jde ale o proporce,“ poznamenává Pavel Kafka. Česko by podle něj mělo aplikovaný výzkum podporovat více.
„Nesmíme zapomenout, že pro kvalitní aplikovaný výzkum a inovace je klíčový silný základní výzkum,“ zdůrazňuje Petr Fiala. Rada proto podle něj musí vytvořit především takové podmínky, aby neohrozila dobrý základní výzkum. S tím souhlasí Pavel Hobza: „Neříkám, že máme dělat jen základní výzkum, ale nejznamenitější příklady aplikací v Česku, které vydělaly i nejvíce peněz, jsou antivirotika profesora Holého a kontaktní čočky vyvinuté Wichterlem. Obě vznikly po letech základního výzkumu.“
Inovace, tedy vylepšení existujících výrobků či služeb, by si podle Karla Olivy měly platit firmy. „Určitě se dá ovšem uvažovat o podpoře formou daňových odpisů, rizikového kapitálu, či dokonce půjček,“ míní docent Oliva. Také Tomáš Opatrný upřednostňuje daňové úlevy: „Firma by je měla mít možnost využít, i když si výzkum koupí u školy či jiné instituce.“ A nebál by se jít ještě dál: „Namísto snížení daňového základu bych přímo odečítal částku na výzkum z výsledné daně“.
