Co se dá dělat v posteli, aby se přitom člověk nemusel namáhat? Kromě spánku, dívání se na televizi či okolkování... číst a jíst. A už jsme se po přechodu oslího můstku ocitli u právě vydané knihy U Kafky v kuchyni londýnského fotografa Marka Cricka, kterou v překladu Veroniky Láskové vydalo nakladatelství BB art.
Útlý svazek, který Mark Crick vyplnil nejen textem, ale i ilustracemi, má podtitul Dějiny světové literatury ve 14 receptech. Ostatně dalo se čekat, že se někdo s takovým nápadem vynoří. Stejně tak nepřekvapí, že je v titulu Kafkovo jméno - i když v originále má kniha název Kafka’s Soup. Kafka, stejně jako Kundera či Havel, jsou jména, která (nejen) v našem prostředí fungují. A to přesto, že jejich díla nejsou čtena nijak masově.
Moderní autoři z první poloviny 20. století - vedle Franze Kafky James Joyce či Marcel Proust - jsou dnešní mediální sférou, ale i současnými postmoderními autory tunelováni bez oddechu. Stačí jen vzpomenout na nebohou Virginii Woolfovou a Hodiny Michaela Cunninghama. Tento román je důkazem, že se dnes člověk může díky někomu slavnému stát daleko snáze věhlasným, ovšem pouze dočasně.
Mark Crick si je svého tunelování literárních celebrit vědom, a tak se na přebalu knihy objevují i „reakce“ potrefených autorů. Raymond Chandler zde na adresu Crickovy knihy podotýká: „Dělá se mi z toho nanic.“ Marcel Proust zas: „Rozvláčné.“ Po vydání této knihy tak už bude těžší odvozovat, co měl ten člověk sedící u vedlejšího stolu na mysli, když říkal: „Včera jsem se z tý Jane Austenový málem poblil.“ Snad půjde pouze o estragonová vejce á la Jane Austenová.
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
