TALK OF THE TOWN
Než začne výstavba nového jedenáctikilometrového úseku dálnice D 1 kolem Kroměříže, patří oblast mezi Hulínem a Pravčicemi archeologům. Tým Martina Paluse z Archeologického centra v Olomouci musí spěchat, neboť stavět se začne za pár měsíců, aby tu první auta projela už v roce 2010. Oblast je přitom pro archeology zlatým dolem. Na jaře našli polní pochodový tábor římských vojáků, kteří u Pravčic pobývali v době markomanských válek v druhé polovině 2. století. Archeologové narazili na ochranný příkop krátkodobého tábora, který odhalili v délce asi sedmdesáti metrů a zjistili, že měl průřez ve tvaru písmene „V“ a jeho šíře se pohybovala v rozmezí od jednoho do dvou metrů. Je to teprve druhý tábor nalezený v této oblasti, proto je tak cenný. Ukazuje také, že římské tábory na severu mohly tvořit ochranu před Moravskou branou, což znamená, že Římané mohli na tomto území budovat svou provincii.
Když se archeologové třetí červencové ráno jako každý všední den vydali na průzkum naleziště v polích mezi Hučínem a Pravčicemi, čekalo je naopak překvapení velmi nemilé. Přes noc jim zmizela modrá mobilní toaleta značky Toi Toi. Případu se ihned chopila kroměřížská policie, ale pachatele se jí vypátrat nepodařilo. Bohužel, krádeže mobilních toalet nejsou v Česku ojedinělou kuriozitou. Naposledy před dvěma týdny v lese nedaleko obce Kařízek na Rokycansku neznámý zloděj odcizil mobilní toaletu za čtyřicet tisíc korun. „Přichází to ve vlnách a hlavně na jaře,“ říká Petr Kovář (44) ze společnosti Adco&Dixi, která mobilní toalety pronajímá. „Pražáci vyjedou na chaty a chtějí pohodlnější záchod, tak ho někde povalí, naloží na valník a postaví k chatce. Většinou si ho pak najdeme sami a nějak už se domluvíme, nebo zavoláme policii,“ tvrdí Kovář, jemuž zmizí tak pět toalet ročně.
Jakkoli může někdo nad podnikáním s mobilními toaletami ohrnovat nos (a to doslova), nejedná se o zanedbatelný byznys. Podle kvalifikovaných odhadů se obrat v tomto segmentu služeb ročně pohybuje kolem dvou set milionů korun. Lídrem trhu je německá společnost Toi Toi, jejíž českou pobočku v roce 1993 zakládal Karel Svoboda (41). „Od roku 1991 jsem byl v kontaktu s pobočkou firmy Toi Toi Grossbreitenbach v bývalé NDR, s níž mě kontaktoval můj dobrý kamarád. V tu dobu jsem učil na obchodní akademii a byl jsem z toho dost otráven, takže jsem tuto možnost práce pro německou firmu ihned přijal,“ říká Svoboda. V roce 1992 do Čech přivezl tři zkušební WC. „Po nocích jsem psal nabídky na stavební firmy. Koncem roku se jedna ozvala a pronajala si všechny tři kusy.“ Začátky nebyly jednoduché. „Neměl jsem založenou firmu, neměl jsem servisní vozidlo na čištění toalet, takže po měsíci volala stavba, že je to plné a co bude dál. Objednal jsem klasický hovnocuc, který obsah WC vysál, zatímco já přijel osobním vozidlem a toalety vlastníma rukama umyl,“ vzpomíná Svoboda. O pár let později už jeho toalety sloužily návštěvníkům obřích akcí, jako byl třeba koncert Rolling Stones a návštěva papeže v roce 1995. Dnes má Toi Toi v Česku pět tisíc mobilních toalet a jasně kraluje trhu. O druhé místo se dělí firmy Adco&Dixi a Johnny Servis. Adco&Dixi a Toi Toi si sice v Česku konkurují, v Německu však spadají pod stejný koncern, který vznikl nejprve rozštěpením firmy Adco v roce 1983 a jejím následným spojením s Toi Toi v roce 1997. „My máme necelou tisícovku kabin, přičemž v Česku je jich celkem osm až deset tisíc,“ říká Petr Kovář z Adco&Dixi, pro niž jsou hlavním zdrojem příjmů stavební firmy. „Papež přijede jednou za deset let, ale stavět se tu bude pořád.“ Kovář také tvrdí, že letos začal zájem o mobilní toalety stoupat. „Poprvé po patnácti letech v branži to cítím. Dřív to byla vzácnost, ale dneska už si lidi objednají kadiboudu klidně i na svatbu.“
