PROPADLIŠTĚ
Václav Bělohradský v nedávném rozhovoru pro MF Dnes řekl o Babičce Boženy Němcové: „V roce 1856, kdy vyšla tato kniha ,očí před skutečností bojácně zavřených‘, vyšla ve Francii Madame Bovary, kniha ,očí před skutečností odvážně otevřených‘. A ta otřásla světem.“ Dnes musíme připustit, že zaostalost České republiky oproti vyspělému světu se nezmenšila.
Například Michaela Marksová-Tominová v Ona Dnes konstatovala, že Ne znamená ne. Jistě pozoruhodné a zaplaťpánbůh, že je to aspoň takhle. Kdyby Ano znamenalo ano, bylo by to o dost horší. Nicméně světem to neotřese.
Zato při poslechu písně zpěvačky Pink s názvem Dear Mr. President má člověk pocit, že strčil hlavu do ždímačky. Tak upřímné, tak působivé umění tu už dlouho nebylo: „Jak se vám spí, když my ostatní pláčeme?“ ptá se americká Johanka z Arku. Jak prosté, a přitom důvtipné. Vždyť kdo z nás při tradičním večerním pofňukávání pomyslel na to, jak se asi spí našemu prezidentovi? Zaostalost zdejšího prostředí se ukazuje rovněž ve snadném úniku státních peněz a stejně tak sklonem ke zbrklé skandalizaci. Třeba jak sparťanský špílmachr teď odháněl toho sršně, že? Ale zůstaňme raději u kultury.
Kdejaký málem disident a těsně-ne-chartista se už ve snaze zpětně si vylepšit kádrový profil otřel o normalizační seriály, včetně nyní opět běžící Plechové kavalerie. Jak zbabělé a tupé! Kdyby seriál opravdu pozorně sledovali, pochopili by. Hlavní hrdina si totiž po těžkém dni organizování práce na poli večer čte v knize, a je to Beckettův první román Murphy. Přihlouplá žňová agitka tedy vznikla jako mimikry pro velmi odvážné a nadčasové sdělení: Čtěte Samuela Becketta!
A dále ten nepěkný případ s vysokými částkami, které karlovarský filmový festival vydává za ubytování zahraničních hvězd. Není náhodou na vině ministerstvo kultury? Kdyby již dávno zřídilo centrální půjčovnu stanů a spacáků, vše by bylo bez problémů. Vždyť ten DeVito by se vešel do mumie i v klobouku, to ať mi nikdo neříká.
