Přines pár kousků oblečení, které máš ráda, ale už nikdy nevezmeš na sebe.“ Byla jsem pozvána na takzvaný cloth swap, večírek, jehož přidanou hodnotou je výměna oblečení. Zorganizovala ho Španělka Desirée, která patří k půldruhému milionu takzvaných surferů po gaučích. Nejedná se o úchyláky, kteří by skákali po nábytku. V internetovém prostoru couchsurfing.org se potkávají lidé z celého světa, kteří rádi cestují a stojí o seznamování. V rámci couchsurfingu existují různá fóra, rozdělená místem a zájmem jednotlivců. Na přerozdělování oblečení se tímto způsobem svolaly dívky, z velké části cizinky, žijící v Praze. V zadání bylo VÝHRADNĚ PRO ŽENY! S taškou oblečení jsem dorazila do bytečku na Chodově, kde už šestice dívek rovnala dobroty a sklenky na stole a na gauč vrstvila hromadu oblečení. Sesedly jsme se nejdříve kolem stolu. Mě představila Desirée, vedle mě seděla Portoričanka Maria, naproti Němka Verena, Češka Jana a světoběžnice Michelle, z níž se posléze také vyklubaly české kořeny. Všem nám bylo nejméně třicet let a od první minuty jsme se pořád smály. Po deseti minutách jsme si začaly sdělovat životní příběhy. Po další půlhodině jsme se vydaly ke gauči plnému oblečení. Oči nám svítily jak baterky a šestice žen, jež se ještě před hodinou neznaly, začala ve spodním prádle pobíhat mezi obývacím pokojem a koupelnou, pomáhat si vzájemně do šatů a tílek a komentovat, čí ňadra vypadají ve výstřihu lépe. Každá jsme skončila opět s naditou taškou nových úlovků a nadšeně se zhroutila zpátky na židli. Proč tam vlastně nebyl ani jeden muž? Desirée už svolala takových setkání po světě desítky. – „Když jsem se ptala mužů, jestli by přišli na večírek, kde by si měnili oblečení s ostatními muži, rozhodně to odmítali. Nikdy by do ničeho takového nešli.“ – Vzduch, provoněný vypraným prádlem a parfémy, které jsme kolem sebe rozvířily neustálým převlékáním se, se tetelil vzrušením a možnost přátelství se ponenáhlu klubala na svět. Proč je představa šesti mužů, kteří si s vášní vyměňují oblečení, tak nereálná? Anebo prožívají to co my, když se setkávají na burzách sportovních aut nebo když vyrazí na odpolední fotbálek? Jaké vlastně potřebuje žena a muž podmínky, aby zahájili nová přátelství? A jde u obou pohlaví o totéž?
Oxytocin a já
Moje nejlepší přítelkyně o mně ví vše, včetně pikanterií, jež jsem utajila před zbytkem světa. Řekla bych, že ona na tom bude podobně. Známe se pětadvacet let, do nejniternějších maličkostí, známe všechny své bývalé i současné partnery. To vše nám pomáhá si vzájemně rozhánět svoje úzkosti a poradit si, když je třeba. Což je často.
Pročítáním diskusí o přátelství – od českých adres rodina.cz, babinet. cz nebo kafe.cz přes polskou polishmarriage.org po americké boundless.org, letsbefriends.net, girlfriendology.com či friendfinder. com – si potvrzuji, jak moc ženám na přátelství záleží. Je to pro ně stejně zásadní citová investice jako do partnera. Bez rozdílu zemí si ženy na webu pochvalují sdílení myšlenek, emocí a intimní rozhovory. Jako by právě taková interakce definovala, kým jsme. Ženy jsou ochotné odhalit ze svého života takové detaily, že by to s jejich partnery seklo. A jak se ukázalo, činí tak ne proto, že chtějí, ale protože musejí. Ženské přátelství je natolik léčivé, že by ho měly hradit zdravotní pojišťovny. Oč jde? Před časem přišel tým psychologů kolem Laury C. Kleinové z Kalifornské univerzity v Los Angeles se studií, kterou pojmenovali Behaviorální reakce na stres: péče a přátelství namísto útoku a útěku. Poukázali v něm, že přes padesát let vědci zkoumali stres z 90 % na mužích a došli k závěru, že hormonální reakce na stres je dvojí, buď se člověk zastaví a začne bojovat, nebo se dá na útěk. Jenže ženy to mají jinak. Jejich mozek na stresovou zátěž reaguje výrobou chemikálií, které ženy do přátelství s dalšími ženami přímo vhánějí. Oxytocin, který ženský mozek ve strachu vypustí, namísto myšlenek na útěk či útok ženě velí postarat se o děti a spojit se s ostatními ženami. Další dávky stres v ženě potlačí a uklidní ji. Nic takového se mužům neděje, říká Kleinová. Testosteron, hormon, který muži ve stresu produkují ve vysokých dávkách, efekt oxytocinu snižuje, zatímco estrogen, ženský hormon, jeho účinky zřejmě podporuje. Ženské přátelství dále ženám snižuje krevní tlak, cholesterol a blaze ovlivňuje srdeční činnost. Jak mužské, tak ženské přátelství je ale samozřejmě snadno ovlivnitelné dostupností přátel.
Znáš ten vtip?
Moji mužští přátelé na svá přátelství nedají dopustit. Jednomu z nich, Štěpánovi, je pětatřicet a vystudoval lingvistiku. Učí cizince česky. Jeho bláznivé historky se zahraničními novinářkami patří k zlatým hřebům našich hovorů. Mužská přátelství se mu zdají mnohem jednodušší. Když má problém s partnerkou, vyhledá své mužské přátele nikoliv proto, aby s nimi vztah do molekuly rozebral, ale aby ho otravných myšlenek zbavili. „Možná že je ženské přátelství hlubší, ale znáš ten vtip? Žena nepřijde v noci domů. Druhý den poví manželovi, že přespala u kamarádky. Muž obvolá deset nejlepších manželčiných přítelkyň. Žádná z nich o tom nic neví. Muž nepřijde v noci domů. Druhý den poví ženě, že přespal u kamaráda. Žena obvolá jeho deset nejlepších přátel. Osm z nich potvrdí, že u nich přespal, a dva přísahají, že u nich ještě pořád je. To je pro mě přátelství.“
Aniž bych chtěla snižovat hodnotu mužských přátelství, ono „pokrevní bratrství“, zdá se mi, skončilo na Stříbrném jezeře nebo u skautů. Muž je ochoten a schopen spřátelit se téměř s kýmkoli, stačí jedno společné téma. Někdy stačí jen pivo a přibližný věk. Muž se nemá čeho obávat, jeho odhalení nepůjde do takových hloubek, své neúspěchy a úzkosti hned tak nesdělí, pokud je vůbec kdy komu sdělí. Moji mužští přátelé mi přísahali, že jejich přátelství jsou stálá a spolehlivá, i když o sobě vzájemně vědí jen kontury příběhů. Méně mluví o sobě a víc o světě či o tématu, které je jim společné. Pokud to není práce, sport či zábava, pak stačí, když jim roznáší pivo vnadná servírka. Taková přátelství mohou přetrvat roky, protože je vcelku nemá co ohrozit – snad jen přeběhlá přítelkyně nebo rafinovaná sekta. Ovšem souhlasím s tím, že když se v životě jednoho dramaticky vyhrotí situace, druhý má pro něj kdykoliv volný byt.
Smíšená volenka, prosím!
Ženy jsou stejně jako v případě volby partnera vybíravější. Škála přátelství je u žen mnohem barevnější, pro každou ženu v okolí se najde nějaký stupeň, na který ji ve svém žebříčku přátelství může žena zařadit. Od prodlouženého pozdravu s kolegyní v práci přes kamarádku na jedno kafe za měsíc až po přítelkyni, která pohlídá vše od psa po manžela a zná váš PIN.
Celoživotní hippie Walter Goltz, momentálně v Praze usazený Američan, prošel mnoha zaměstnáními a vztahy, ze kterých mu po různých kontinentech odrůstají děti. Naslouchat příběhům tohoto bývalého závodníka rallye, jemuž je šedesát, žil v deseti různých zemích světa a dnes pracuje jako učitel, hudebník, skladatel a autor metody výuky hudby, je vskutku zážitek. Ideální mužský kamarád. S mou tezí o rozdílnosti mužského a ženského pojetí přátelství souhlasí bez váhání. „V kapele nás bylo pět chlápků, byli jsme absolutně rozdílných založení. Přesto jsme po každé zkoušce zašli na pivo. Všichni jsme měli přítelkyně, které kolem kapely kroužily. Ty se nikdy dohromady nedaly. Vzájemně se nevybraly a neměly zájem spolu zajít ani na kafe.“ Na přátelství je každý expert. Zvláště pak na model přátelství mezi mužem a ženou. – Nejde to, na obou stranách pracují hormony, chlap vždycky bude chtít tu svou přítelku nakonec dostat... – dostávám rezolutní odpovědi od lidí různého věku. Každý, koho jsem se dotázala, vydoloval jednoho, maximálně dva přátele opačného pohlaví. Mnoho lidí nedává šanci ani přátelství zrozenému z přátelsky ukončeného partnerského vztahu. „Kde je popel, tam byl oheň,“ zdvihá obočí můj kamarád Bernard. Přesto jsem přesvědčená, že právě tudy se bude vývoj přátelství ubírat, nejen proto, že sama mám řekněme šest dobrých mužských přátel.
Jak píše newyorská psycholožka Linda Sapadinová: „Názor, že muži a ženy nemohou být přáteli, je z éry, kdy ženy byly doma a muži odjížděli do práce. A když už se potkali, znamenalo to něco romantického. Dnes spolu muži a ženy pracují i sdílejí většinu zájmů.“ Muž se podle ní navíc dostatečně feminizoval a žena emancipovala. Přátelství cross-sex je zkrátka dalším fenoménem 21. století. Ale protože jsme teprve v roce 2009, při vzniku takového svazku na nás okolí začne významně pomrkávat. Podle Sapadinové je to tím, že jsme stále v zajetí představy, že muž a žena, kteří mají o sebe zájem, rovná se seznámení, romantické poznávání, flirtování, potažmo vztah a děti.
Toto klišé vydatně živí média, především film a televize, romantika se nejlépe prodává. A tak se i v seriálu Přátelé vždy nějaký pár do sebe zamilovává a odmilovává. Zřejmě se ještě v Hollywoodu nenašel dostatečně otrlý scenárista, jemuž by se přátelé na konci nezvrhli v milence. Jak říká odborný asistent komunikací na denverské Coloradské univerzitě Michael Monsour, slavný, dvacet let starý film Když Harry potkal Sally hodil potenciál skutečného přátelství mezi mužem a ženou ještě o čtvrt století zpátky. Harry a Sally se přátelili od školy, procházeli různými vztahy a sňatky, o kterých si jednou za čas vykládali nad kafem. Když se dramatický oblouk vyklenul dostatečně, Harry vyjevil Sally, že ji vlastně miluje, a padli si do náruče. Přátelství bez sexuálního napětí je pro scénář prd přátelství. Filmů, jejichž vyvrcholení spočívá v tom, že pár zahodí okovy přátelství a konečně se oddá vášni, jsou desítky, stovky, už jen ty tituly: Nejlepší přátelé, Svatba mého nejlepšího přítele, Něco jako láska, Rabín, kněz a krásná blondýna, Bolestná realita či Jak ukrást nevěstu.
Monsour je autorem knihy Ženy a muži jako přátelé, jejíž poslední kapitola se jmenuje povzbudivě: Od kolébky do hrobu. Velice pečlivě se autor zabývá definicí takového věčného přátelství mezi mužem a ženou. Musí se jednat o dobrovolný, nepříbuzenský a neromantický vztah, který obě strany cítí jako přátelství. Monsour shromáždil data, jež dokazují, že přátelství mezi chlapcem a dívkou v jejich nejútlejším věku rozvíjí sociální dovednosti a lepší pochopení světa mužů a žen, což pomáhá jak při výběru partnera, tak třeba i při sexuálním obtěžování...
Vadí nevadí
Sociolog Don O’Meara z univerzity v Cincinnati šel ještě dál. Pro zájemce o přátelství mezi mužem a ženou bez romantiky a sexu sepsal příručku. Prý na popud jeho nejlepší přítelkyně, která pochybovala, že by to ještě někomu kromě nich dvou mohlo v přátelství tak pěkně klapat. Podle O’Meary je ze všeho nejdříve nutné si vztah definovat: Jsme přátelé, nebo milenci? Definice je těžká a vychází z toho, co je konvenční v jednotlivých kulturách. Každopádně dva přátelé by měli na sobě poznat a dohodnout se, o co jde. Pak je nutné ovládnout sexuální přitažlivost. I sebepřátelštější objetí se totiž kdykoliv může změnit v romantiku. Tento „přátelský závazek“ je nepochybně těžší zvládnout pro muže. Laura Sapadinová se ve své studii ptala 150 mužů a žen, co jim v přátelství mezi mužem a ženou nejvíc vadí. Ženám vadilo sexuální napětí. Jenže muži často uváděli sexuální přitažlivost jako prvotní důvod k navázání přátelství. Nejmenovaný kolega z redakce se mi zahleděl přes rameno, co píšu, a lakonicky to komentoval: „U muže však sexuální napětí může udržovat zájem o přátelství. Když to vychladne, může i přátelství vyvanout.“
Od prvních chvil na základní škole lidé přirozeně tíhnou k dobrovolné genderové segregaci, tvrdí Monsour. Jsou to ony známé hloučky dívek a chlapců na opačných koncích třídy či analogické hloučky žen a mužů na koktejlové party. Proti takovému pudu však pracují pracovní a životní podmínky v dnešním světě. Mnohem více zdravotních bratrů a vrcholných političek proniklo do prostředí. Sdílíme open spacy, auta na služebních cestách, restaurace a bazény ve fitkách a musíme spolu denně neromanticky komunikovat. A proto potřebujeme neromantické vztahy. Pokud by se mezi dvěma kolegy šponovalo napětí jako mezi Foxem Mulderem a Danou Scullyovou, jejich rodiny by se jim brzy zhroutily.
Ženy v přátelství staví na pocitech, myšlenkách, analyzují vlastní prohry a úzkost, což je téměř opak toho, co na sebe muž kamarádům poví. Proto se mu hodí kámoška. Muži se svěří ženám a ženy se svěří zase ženám. Kamarádce tolik nevadí, když muž dorazí pozdě nebo vůbec anebo vede opilecké řeči. A šílené historky z thajského baru jí asi taky může popsat snáz než zákonné manželce. Už proto se vyplatí přejít pochybnosti okolí, rýpavé poznámky a články v časopisech s titulky jako „Má-li vaše žena kamaráda, nevěřte a dejte na svůj instinkt“.
Je tu ovšem i „přátelství s přidanou hodnotou“, oblíbené především mezi singles. O tomto typu soužití se rozepsali autoři článku pro College Student Journal Kristen McGintyová, David Knox a Marty E. Zusman. „Friendship with benefits“ je vpravdě přátelský vztah s nikterak extra romantikou, zato však s bonusem sexu. Na nejmenované univerzitě na jihovýchodě USA rozdali 170 studentům dotazník na téma sexuální přátelství. Téměř 60 % mužů i žen odpovědělo, že takový vztah měli nebo mají. Avšak nahlížení na takové přátelství se genderově výrazně lišilo. Zatímco ženy vyzdvihovaly přátelství, muži zase onen benefit. Čtyřicet procent mužů oproti 13 % žen uvedlo, že jejich partner určitě bere vztah mnohem vážněji. A na otázku, zda jsou víc přátelé než jen sexuální partneři, celých 84 % žen odpovědělo kladně. Naproti tomu mužů bylo méně než 15 %. Interpretovat to lze různě. Šovinista by řekl, že ženy jsou naivní husy. Opačný názor by poukázal na to, jak ten nešťastný testosteron muže ohlupuje.
Zatímco láska dokáže přátelství poskytnout, zdravý přátelský vztah by lásku a romantické city zahrnovat neměl, doporučuje O’Meara. Procházím v myšlenkách svá přátelství s muži. Všichni až na jednoho jsou „bez benefitu“. Ta výjimka je můj dávný partner, s nímž mě dnes pojí přátelství na hranici nepokrevní příbuznosti. Darovali bychom si ledvinu, kdyby na to přišlo. Ale jinak? Dokonce jsem s několika přáteli-muži i cestovala a dělila se o postel. Večer jsme si dali pivo a v posteli hráli karty a scrabble. Je fakt, že občas přišel závan nějakého flirtu, ale to šlo vyřešit dočasným zmizením a „nepochopením“.
Ona rozhodne za mě
O’Meara naopak radí, že ve prospěch přátelství by muž a žena neměli předstírat, že se jich sexualita netýká. Pokud se občasné záchvěvy náklonnosti objeví v rozdílných momentech, stačí je dostat pod kontrolu. Pokud začnou rezonovat obě strany, musí si o tom „pár“ promluvit. Jak říká můj kamarád Honza z Moravy: „Svoje přátelství se ženami jsem vždy ohrozil já. Muž je prostě ochotný a schopný vyspat se s téměř jakoukoli ženou.“ Honza souhlasí s O’Mearou, že ženy jsou schopné vést mezi přátelstvím a romantickým vztahem mnohem ostřejší řez. Muži totiž každou ženu při seznámení automaticky zařazují do svého všezahrnujícího žebříčku potenciálních souložnic, od nejhezčích až po nevyžádané. Ženy mají ovšem žebříčky dva, jeden pro „muže potenciály“, druhý pro ryzí mužské přátele. Ale ruku na srdce, dámy, i nám se mnohem lépe udržuje přátelství, když je muž jednoznačně nepřitažlivý. To se pak snáz přečká i něco málo flirtu z mužské strany – zpravidla v alkoholové mlhovině. A jak tedy, Moraváku Honzo, poznáš, jestli z toho bude vztah, nebo přátelství? „Prostě počkám. Ta žena to rozhodne za mě.“
***
Ženy reagují na stres jinak. Nevyplavuje se u nich testosteron jako u mužů, ale oxytocin, který je pudí ke komunikaci s jinými ženami. ”
Máte zkušenost s přátelstvím s „bonusem“ sexu? 60%studentů a studentek odpovědělo kladně, ovšem...
40% studentů oproti 13% studentek uvedlo, že jejich partner určitě bere vztah mnohem vážněji
Průzkumu, jenž byl publikován v College Student Journal, se účastnilo 170 studentů jisté univerzity na jihovýchodě USA
Na otázku, zda jsou víc přátelé než jen sexuální partneři, celých 84% studentek odpovědělo kladně. Ale mezi studenty zastávalo tento názor jen 15% dotázaných.
O autorovi| Nora GruNdová, redaktorka Pátku nora.grundova@lidovky.cz
