Nevyzpytatelnost, jeden z klíčových znaků působení Věcí veřejných již před volbami, pokračuje, ba dokonce se zdá, že postupně sílí. A není to nic překvapivého. Vždyť odmyslíme-li si korupci, Radka Johna, dinosaury a vnitrostranická referenda o všem, s čím si véčkaře před volbami lidé spojovali? S jakými konkrétními či obecnými návrhy a postoji – tak aby teď mohli být spokojeni, nebo zklamáni z toho, jak je v rámci zastupitelské demokracie strana zastupuje?
Vlát ve víru doby Na véčkařském příkladu (ne)vidíme, jak výhodné je, když politická strana funguje tak, jak má – tedy jako strana, ne jako výraz vzdoru, marketingový produkt, brand. Politické strany mají několik typických funkcí – vedle rekrutování vládnoucí elity to je především artikulace a agregace zájmů. Tedy že se skrze strany a jejich představitele dávají dohromady voliči s podobnými zájmy, které jsou schopni zformulovat a vyslovovat a strana se je následně pokouší prosazovat. Typicky sociálnědemokratické strany takto hájí zájmy ekonomicky slabších vrstev, agrární strany zájmy lidí spojených se zemědělstvím apod. Na jinou debatu je, že ani většina našich zbývajících parlamentních stran dnes tyto své přednostní funkce neplní tak, jak by měla.
Věci veřejné ale své typické voličské skupiny vůbec nemají, a tak vlastně vlají ve víru doby. Pokouší se zjistit, odkud vane příznivý vítr, a tomu uzpůsobit směr svého působení. Politickou stranu obvykle volíme s tím, že si umíme představit, jak bude naše zájmy hájit, co bude, či naopak nebude dělat a co s ní bude v příštích čtyřech letech. To ale bohužel u nejmenší vládní strany neví ani voliči, a dokonce možná ani její představitelé. Z provedených kroků na vládní úrovni nejsme schopni odhadnout, jaké stanovisko k různým politickým agendám bude zastávat ne za rok, ale za měsíc.
Jaký ideový podklad má kupříkladu položkový seznam potravin navržený k zařazení do nižší sazby DPH? Řeči o podpoře zdravého životního stylu spojeného s konzumací ryb a zeleniny by byly k pousmání, kdyby nebyly vysloveny vážně, navíc jedním z nejmocnějších mužů strany. Čekal někdo od VV před volbami, že budou řešit naše nesprávné stravování skrze různou výšku daní pro různé druhy potravin?
Není to obhajoba ani přeřazení většiny potravin do vyššího pásma daně, ani výška této daně, která měla být původně jenom přechodná – vzpomínáte? Je to povzdech nad tím, jak se stát skrze jednu stranu zoufale hledající svůj smysl existence vlamuje do dalších a dalších sfér našeho života. Nemusí dlouho trvat a tak, jako se zakázaly žárovky, zakáže se čokoláda a uzený bůček – vždyť způsobují otylost a řadu ošklivých chorob a proti nim musíme bojovat. V logice dnešního postoje by tomu měl Vít Bárta zatleskat, je to ad absurdum dotažená jeho současná argumentace.
Anebo to je jinak. Věcem veřejným vůbec nejde o zdraví a výši daní. Jen chtějí být vidět. Chtějí ukázat voličům, že něco dělají, něco prosazují. A je jedno co. Více než co jiného totiž připomíná současné působení některých jejich ministrů brainstormingové porady, jejichž účelem je identifikovat co nejvíc problémů – bez ohledu na jejich realizovatelnost, prioritu, finanční náročnost, závažnost. Po takové poradě ale vždy musí následovat jasné stanovení pořadí, rozvržení sil a financí. Nejde dělat všechno naráz.
Když se ale podíváme na dosavadní působení ministra školství Dobeše, spatříme doslova gejzír nápadů, reforem, změn, které svou náročností zaberou několik volebních období. Nejsou to jen propírané státní maturity, za něž nemůže, ale srovnávací testy na základních školách, při nichž se úplně zbytečně souběžně řeší počítačové vybavení menších škol; nové hodnocení vědeckého výkonu vysokých škol; nedostatečná kapacita mateřských škol řešená snížením minimálního věku (?); etická výchova – prostě téměř cokoli vás napadne bez ladu a skladu. Je něco takového důvěryhodné? Jak může být těmto náročným krokům sjednávána podpora politická i odborná, když se o nich zainteresovaní dozvídají většinou z médií?
Prázdné slupky Namísto plnění slibů o zatočení se vším neřádem a zúčtování s dinosaury vidíme, jak se pomalu ale jistě ze stranických představitelů stávají už ani ne dinosauří mláďata, ale pořádně vypasení samci. Vždyť co lepšího může být příznakem nálepky dinosaura než pořizování fotografií ze soukromí ministra za státní desetitisíce, nadstandardní odměny pár vyvolených spojenců, zneužívání moci pro špehování podřízených? Ne, není to jeremiáda proti novému typu stran. Vše se časem mění, uzpůsobují se i podoby a funkce politických stran, šíře jejich záběru. Z kdysi stavovsky definovaných stran se nejprve staly strany všelidové a všezahrnující. Teď jsme možná svědky dalšího posunu: ke stranám – prázdným slupkám. Ale to rozhodně není, přinejmenším z perspektivy demokratického modelu vládnutí, dobrá zpráva.
***
Na véčkařském příkladu (ne)vidíme, jak výhodné je, když politická strana funguje tak, jak má – tedy jako strana, ne jako výraz vzdoru, marketingový produkt, brand
O autorovi| STANISLAV BALÍK, e-mail: balik@fss.muni.cz vedoucí katedry politologie FSS MU
