* LN Francie se vrátila do vojenských struktur NATO. Zatímco odtud se to zdálo jako jasný a jednoduchý krok, ve Francii o tom probíhaly bouřlivé debaty. Proti byli například socialisté, ale i některá pravicová uskupení. Proč?
My ve Francii jsme velice entuziastičtí ohledně NATO, a to od samého počátku. Ostatně jsme jeden ze zakládajících států. Máme ale demokracii a je vždy dobré, když se vedou debaty. Důležité je, že prezident své rozhodnutí dobře načasoval. Francie byla vždy důležitým členem a významným přispěvatelem do operací, takže je důležité, aby byla součástí současné debaty o budoucnosti NATO.
* LN Hlavním argumentem proti opětovnému zapojení bylo to, že Francie přijde o svou nezávislost. Souhlasil byste s tím?
Samozřejmě ne. Prezident řekl, že se můžeme vrátit do vojenských struktur pouze za třech podmínek: první je francouzská nezávislost, druhá je, že to bude přispívat rozvoji obranných schopností Evropy a třetí, že budeme reprezentováni na odpovídajících úrovních ve velících strukturách aliance. Plně to odpovídá principům, které stanovil generál de Gaulle: zaprvé si chceme udržet právo rozhodnout o tom, do jakých operací vyšleme, či nevyšleme vojáky. Zadruhé nechceme, aby byly v mírovém stavu francouzské jednotky permanentně pod velením NATO, a zatřetí -francouzský jaderný arzenál zůstane francouzský. K argumentům oponentů se dá říct, že jsme stále svobodní a nezávislí.
* LN Přispěly k francouzskému rozhodnutí lekce z minulosti? Třeba rozhodování o pomoci Turecku během irácké krize. Tehdy byla Francie proti, a aby se nalezl konsenzus, generální tajemník nechal o této záležitosti rozhodnout vojenský výbor, kde nebyla přítomna Francie.
Samozřejmě. Přispíváme do rozpočtu, přispíváme vojáky, ale nemůžeme spolurozhodovat? To je nefér. Takže to byl jeden z nejdůležitějších důvodů pro návrat do struktur NATO - abychom se mohli podílet na budoucnosti NATO, abychom mohli rozhodovat o vedení operací. Co se týče Turecka, to bylo skutečně nefér. Proto chceme být přítomni ve vojenském výboru.
* LN Dotkl jste se evropských obranných schopností, které jsou stále značně roztříštěné a neakceschopné. Změní se to?
Ano. Fakt, že se Francie zapojuje zpět do NATO, posílí ESDP (Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku, pozn. red.). A to z několika důvodů. Hlavně je to otázka důvěry - některé evropské země Francii příliš nedůvěřují, protože si myslí, že budujeme ESDP proti alianci. Nyní ale náš prezident říká jasně: chceme posílit alianci, aby byla efektivnější. Summit NATO měl skvělou dvojí symboliku - potvrdil víru v Evropu a zároveň to, že Francie chce silnou transatlantickou linku. Můžeme pracovat na obojím. Jistě, před námi je stále mnoho úkolů - přemýšlíme o tom, co může Česko v této oblasti udělat během předsednictví. Víme, že Češi chtějí posilovat transatlantickou linku, zajistit lepší spolupráci mezi NATO a EU tak, aby byl harmonizován plánovací proces. To je dobré. Bylo by ale důležité aktualizovat management krizového plánování. To nejsou jen slova, jde o konkrétní věc. Když chceme naplnit náš cíl - efektivní EU v oblasti kapacit -, musíme nejprve pracovat na Lisabonské smlouvě, pak harmonizovat procesy mezi NATO a EU a nakonec aktualizovat toto krizové plánování.
* LN Takže Česko by jako předsednická země mohla dělat v oblasti bezpečnosti více?
Je to důležité. Rozumíme, že Česká republika má tři cíle - linku s Východem, vztah s USA a energetickou bezpečnost. To je důležité. Ale co se týče partnerství s NATO, musíme do konce roku udělat mnohem více.
* LN Vždy se říkalo, že hlavním problémem pro vznik jednotné bezpečnosti v rámci EU jsou francouzská výjimečnost, britský speciální vztah s USA a německý pacifismus. Platí to pořád?
Jsem optimista. Všichni vidíme, že Němci se stále více zapojují, třeba i v Africe. To je průlom. To by bylo nemyslitelné před deseti lety. Co se týče Británie, historicky tvoří s USA rodinu. Ale třeba Tony Blair odvedl velice dobrou práci při vytváření nového paradigmatu v EU. Jistě, jeho nástupce nemá zcela stejné postoje, ale musíme věřit. Ve vojenských otázkách jsme udělali hodně, abychom si byli s Brity bližší. Respektujeme jeden druhého. Neplatí to ani o Francii. Výjimka je jedna - jaderné zbraně.
* LN Jaké jsou podle vás rozdíly v bezpečnostních kulturách USA a Evropy?
Můžeme to studovat třeba na diplomacii a sledovat, jak Američané udržují vztahy v Asii, v Evropě a na Blízkém východě, a porovnávat to s tím, jak to dělá Evropa. Uvědomili jsme si, že je zajímavé, že když je nutné někde řešit komplikované a regionální problémy, jako byla třeba Gruzie, jako je íránský jaderný problém či Severní Korea, tak přístupy USA a EU se navzájem doplňují. Ale nemáme mnohdy stejné tempo a ani stejně nenahlížíme na geostrategické otázky. Nicméně snažíme se nalézt styčné body a jsme přesvědčeni, že s novou americkou administrativou najdeme společnou řeč.
