PRAHA Je všudypřítomnou osobností české intelektuální společnosti. Jiřina Šiklová, doktorka filozofie, socioložka, signatářka Charty 77, disidentka, uklízečka, vězeňkyně, zakladatelka a propagátorka genderových studií. Svůj život zasvětila úsilí o politickou a sociální spravedlnost. Šiklová, která včera oslavila pětasedmdesáté narozeniny, kandidovala neúspěšně jako nestraník v květnových volbách za Stranu zelených v Královéhradeckém kraji do Poslanecké sněmovny, neúspěšně kandidovala za zelené už v loňských volbách do Evropského parlamentu.
„Je to neuvěřitelně aktivní žena, která vždy soucítí s těmi, kterým je ubližováno,“ říká o ní Jan Ruml. Také neustále reaguje na nové situace ve společnosti a vymýšlí si akce na jejich podporu. Tak iniciovala třeba projekt Paměti žen. „Nepovažuji se za bojovnici, ale spíše za porodní babičku různých iniciativ, nebo někoho, kdo stojí v pozadí a pomáhá tomu, o čem jsem přesvědčená, že by se mělo udělat,“ komentuje to sama.
Na Karlově univerzitě, kam se Šiklová vrátila po roce 1989, založila katedru sociální práce. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celé ČR prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími.
V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy, o čtyři roky později medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku. Publikuje v desítkách odborných časopisů, je autorkou několika knih. Její poslední je kniha Matky po e-mailu. „Mám dobré děti, se kterými mám dobré vztahy. Nikdy jsem neprostituovala ve smyslu společenském a politickém. Jsem ráda, že se mi to podařilo. Můj život se mi líbí,“ říká.
