* LN Kdy a proč jste se začal zajímat o českou literaturu?
S českou literaturou jsem se poprvé setkal v rámci studia českého jazyka a literatury na Amsterdamské univerzitě na konci 70. let. Prvním krokem byla povinná četba českých klasiků, ale brzy jsem se začal sám zajímat o modernější prózu. Mám hezké vzpomínky na knihu Karola Sidona Sen o mém otci, protože to byla první česká kniha, kterou jsem přečetl bez slovníku, a o to víc jsem si tu četbu mohl vychutnat.
* LN V čem si jsou česká a nizozemská literatura blízké a v čem naopak odlišné?
Já v takových kategoriích moc neuvažuju. Základ je, zda je kniha dobrá, nebo špatná, bez ohledu na to, v jakém jazyce původně byla napsána. Jsou tu samozřejmě rozdíly v dějinném vývoji, takže nizozemská literatura se víc vrací třeba k druhé světové válce jako k mezní situaci, ve které se prověřují charaktery. Česká poválečná historie je mnohem dramatičtější, takže čeští spisovatelé mají v tomto směru širší možnosti výběru. V současné nizozemské literatuře zaujímají důležité místo i potomci přistěhovalců z nejrůznějších koutů světa, což v české literatuře - zatím? - chybí. U svých oblíbených českých autorů nacházím upřímnost, opravdovost, humor, ale teď když to říkám, uvědomuji si, že totéž nacházím i u svých oblíbených nizozemských autorů.
* LN Co je pro vás na překladech z češtiny nejtěžší? A který z překladů byl nejnáročnější?
Nejtěžší při překládání z češtiny jsou hovorové prvky, protože v nizozemštině jsou v -tomto směru v literárních textech mnohem menší možnosti. Nizozemština nemá ty různé koncovky, se kterými si pohrává čeština, takže je třeba hledat řešení ve výběru slov. Hovorový jazyk je u nás navíc spojený s nižšími společenskými vrstvami, což v češtině nemusí být. Každá kniha má svoje zvláštnosti, se kterými překladatel zápolí nebo z nich šílí - těžko říct, který překlad byl nejnáročnější. Nedávno mi třeba dal zabrat překlad knížky Filipa Topola Karla Klenotníka cesta na Korsiku. Zrádné jsou takzvaně „lehké“ knihy, třeba od Michala Viewegha, protože se při překládání pokaždé ukáže, že nejsou tak lehké, jak by se mohlo zdát.
* LN Které z českých knih a divadelních her patří k vašim nejoblíbenějším?
Nedávno jsem překládal Odcházení Václava Havla a našel jsem tam spoustu postřehů o lidské povaze, které jsou asi obecně platné - v tom je to univerzální hra. Taky mám rád jeho starší hry jako třeba Largo desolato nebo Zahradní slavnost. Není žádné tajemství, že mou nejoblíbenější českou knihou je Noční práce Jáchyma Topola. Překládání mě ohromně bavilo. Ta kniha je tak bohatá, je v ní tolik věcí, které běžný čtenář snadno přehlédne. Jenže při překládání proniknete hlouběji do textu, a tak jsem zjistil, že ta kniha je prostě skvělá, podle mě nejlepší, co dosud napsal.
* LN Kdo z českých autorů má v Nizozemsku největší úspěch?
Kromě Milana Kundery, který je u nás bezesporu nejčtenějším českým autorem, je to Bohumil Hrabal a Ivan Klíma. Když se ale podíváme, které knihy se nejvíc půjčují v nizozemských knihovnách, pak hned po Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí následuje Paměť mojí babičce Petry Hůlové. České knihy svádějí těžký boj s přívalem jiných titulů, a není proto snadné upoutat pozornost. Nizozemští nakladatelé i čtenáři jsou navíc hodně orientovaní na anglosaskou literaturu. Stojíme zády k Evropě a díváme se na západ, říká se u nás. Když k tomu připočteme, že nakladatelé překlady české literatury nijak zvlášť nepropagují - podobně je to s nizozemskou literaturou v Čechách - pak se nedá očekávat, že se z některé české knihy stane v Nizozemsku bestseler.
* LN A které z knih současných nizozemských spisovatelů byste naopak doporučil českým čtenářům?
Jeden z mých oblíbených autorů je Arnon Grunberg, v češtině od něj už vyšlo několik titulů. Pak světoznámí Cees Nooteboom a Harry Mulisch, nebo naopak Tommy Wieringa, který do povědomí teprve proniká. Můj osobní oblíbenec je Maarten Biesheuvel, mistr povídek; z jeho tvorby ale do češtiny zatím nic přeloženo není.
***
Mou nejoblíbenější českou knihou je Noční práce Jáchyma Topola. Ta kniha je tak bohatá, je v ní tolik věcí, které běžný čtenář snadno přehlédne.
Edgar de Bruin přeložil i Jáchyma Topola Dosud přeložil do nizozemštiny přes pětadvacet románů, divadelních her a povídek, mimo jiné Příběh inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého, Indiánský běh Terezy Boučkové, Účastníky zájezdu Michala Viewegha, Sedmikostelí Miloše Urbana, Paměť mojí babičce Petry Hůlové či knihu Europeana Patrika Ouředníka. V roce 2003 založil literární agenturu Pluh, která zastupuje české autory nejen v Nizozemsku. Loni získal za překlad románu Jáchyma Topola Kloktat dehet a za zásluhy o šíření české literatury v Nizozemí Cenu Aleidy Schotové.
