Na té myšlence není vůbec nic nového. Ale zdá se, že doba její aktuálnosti se vrací s pravidelností bumerangu. Řeč je o tom, jak se nejen naše hudební scéna diferencuje.
Již delší dobu se spekuluje o tom, co vlastně za chvíli budou dělat velká hudební vydavatelství, když se nosiče prodávají stále méně. Všeobecně se má za to, že těžiště své činnosti přenesou z vydávání nahrávek do servisu interpretům. Pořádání turné, prodej samolepek a triček, public relations... Zhruba stejnou dobu už ale trvá situace, kdy se relativně známá hudební jména osamostatňují a třeba spolu se svými manažery zakládají nové značky, minivydavatelství, která ovšem následně vydávají jen jejich nahrávky.
Dříve toto byla doména začínajících či menšinových, z komerčního hlediska nezajímavých skupin. Dnes to platí i o interpretech, kteří to relativně nemají zapotřebí, neboť jsou úspěšní natolik, že by se našlo dostatek těch, kteří by se na zájmu o ně rádi přiživili. S velkou firmou si pak dotyční dohodnou už jen distribuci nosičů. Na českém písečku se to týká třeba Support Lesbiens, Sto zvířat nebo namátkou Vypsané fixy, která po prázdninách své nové album Klenot vydá na značce SanPiego records. Deska je mimochodem i přesto, že ji nevydává žádný nadnárodní kolos, nahraná v Londýně s anglickým zvukařem Guyem Fixsenem. To jsou ovšem ti, kteří mají stovky fanoušků, o hraní nemají nouzi a nemusejí se tak jako začátečníci hádat s pořadateli o každou korunu na cesťáku. Jistě - lze namítnout, že i oni kdysi začínali jako úplní amatéři. Jenomže na druhé straně jsou ti, pro které je hudba jednoznačně koníček z podstaty. Protože hrají něco, co je v zájmu jen malého okruhu posluchačů, jdou do toho už předem dobrovolně s tím, že ty stovky fanoušků nejspíš nikdy mít nebudou a že budou vždycky své hraní dotovat z jiných aktivit. Tyto dvě skupiny na opačném pólu spektra měly k sobě vždycky dál, než se třeba mohlo na první pohled zdát. Jen je to teď viditelnější. V konfrontaci s výše vyřčeným je jasné, že ona vzdálenost už se bude stále jen zvětšovat.
O autorovi| Antonín Kocábek, redaktor LN
