Již před týdnem se sice uzavřela tradiční vánoční anketa Lidových novin o Knihu roku, leč dosud mne ze snů v noci budí kromě přestupu Stanislava Vlčka ze Slavie do Anderlechtu výčitky, jestli jsem opravdu vybral tři nejlepší svazky dle svého svědomí. Snazší je zřejmě volit prezidenta. Věrný brach čtenářský deníček mi připomněl, kolik skvělé literatury letos vyšlo a jen pologramotný agitpropčík Tomáš Hejzlar může v Haló novinách přejít neskutečnou pestrost letošní produkce a všimnout si leda toho, že knihy zase podražily a podraží. Inu ano, také se mi zdá, že cena atraktivní publikace komunistického nakladatelství Futura s názvem Sovětský střední tank T-34/76 autorů Kopeckého a Štěpánka je za 590 Kč nadsazená a kromě generála Vacka si ji těžko koupí někdo z armády nezaměstnaných. To už spíš „lidské i politické vyznání“ Miroslava Grebeníčka Prameny naděje za pouhých pětadvacet poctivých putinovských rublů.
Řeknu vám, čtení je někdy „mučtení“ ne kvůli ceně, ale rozsahu. Rád bych potkal jedince, jenž upřímně zvládnul román Musaši od Eidžiho Jošikawy (936 stránek) či Šántárám Gregoryho Davida Robertse (pouze 768!). Kdy to kdo může zdolat, pokud nemá zlomenou nohu, nebo není uvězněn na Seychelách při kolapsu cestovní kanceláře?
Času je málo a hladina výborných knih stoupá. S lítostí jsem tedy do závěrečného hlasování letošní ankety nezahrnul třeba dopisy Josefa Jedličky Milý pane Wilde, Hodiny klavíru Ludvíka Vaculíka, sbírku Violy Fischerové Předkonec, skvostné americké prózy Jonathana Safrana Foera Příšerně nahlas a k nevíře blízko, Americký problém Kena Kalfuse, Umírající zvíře Philipa Rotha, Vesnice Johna Updika, dílo Cormaca McCarthyho Tahle země není pro starý nebo Auťák Harryho Crewse.
Úžasné čtenářské zážitky mi rovněž přinesli britští autoři Angela Carterová a Noci v cirkuse, londýnský Malajec Tash Aw s Cestou za hedvábím, Atlas mraků Davida Mitchella, Jonathan Coe a Pár trotlů, Kazuo Ishiguro s mimořádnou sci-fiNeopouštěj mě, Julian Barnes a jeho duchaplný Arthur a George, Ian McEwan Na Chesilské pláži, anglický Kašmířan Hari Kunzru s Virem či Mark Haddon a Problémové partie.
Z jiných jazykových oblastí pak jistě stojí za řeč Nor Per Petersson a Jako krást koně, Francouz Michel Houellebecq s Možností ostrova a Elementárními částicemi, Buninovy deníky Proklaté dny, Návštěva arcibiskupa Maďara Ádáma Bodora, Vítězové Julia Cortázara, Centrforvard Osvalda Soriana, Krvavý duben Albánce Ismaila Kadareho, Afterdark Harukiho Murakamiho a úžasný Španěl Javier Maríás a jeho Všechny duše.
Koho jsem v anketě vybral nejen já, ale též další pacienti s diagnózou obsese literaturou, uzříte v příloze dnešních LN. Alberto Manguel v Dějinách čtení cituje Franze Kafku, který soudí, že bychom měli číst jen knihy, jež nás koušou a štípou. „Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás.“ Doufám, že právě takové tituly na sebe letos strhly pozornost, a přeji, ať vám Ježíšek nadělí pod stromeček plno podobně dobrých knížek. Veselé pročtené Vánoce!
***
Rád bych potkal jedince, jenž upřímně zvládnul román Musaši od Eidžiho Jošikawy (936 stránek) či Šántárám Gregoryho Davida Robertse (pouze 768!)
