Pan James de Candole pracuje jako lobbista vlastnící podivnou společnost se sídlem na Kypru, hájící zájmy konkrétních subjektů. Je zvláštní, že mu seriózní deník poskytuje tolik prostoru, jako kdyby byl korektní publicista. Jedním z jeho zájmů je opakovaně napadat mou osobu, jak se stalo v článku Plácnout si jak chlapi (LN 15. 9.), proti kterému se musím důrazně ohradit.
Již jednou mě obvinil, že jsem v roce 1994 zpracoval zákon o nákupu vojenského materiálu. Ve své reakci jsem ho usvědčil ze lži, neboť tento zákon zpracovalo MPO, naopak já jsem proti němu vznesl řadu námitek. Pan de Candole se mi vzápětí veřejně omluvil, což jej uchránilo od podání trestního oznámení. Netušil jsem však, že bude ve svém úsilí špinit mé jméno pokračovat.
Předně bych zdůraznil, že na ministerstvu obrany (MO) již třináct let nepůsobím a s jeho zakázkami nemám nic společného. To ovšem neznamená, že se nemohu zapojit do veřejné diskuse a vznést připomínky k naivnímu názoru na obchodování s vojenským materiálem bez prostředníků. Znovu opakuji, nemám nic proti tomu, aby MO obchodovalo samo, nevěřím ale, že dojde k výrazné úspoře nákladů. Prostý pohled na efektivitu hospodaření MO, například stavební zakázky, kde nefiguruje žádný prostředník, mi dávají za pravdu.
Pan de Candole a jiní jemu podobní ignorují fakt, že MO může již více než rok uzavírat obchody napřímo a zažádat o licenci samo. Nikdy jsem tomu nebránil a nechápu lživé osočování kvůli opaku. Mojí povinností je podpořit každého, kdo chce systém armádních nákupů zpřehlednit a zefektivnit. K tomu je nezbytné pravdivě pojmenovat, jakou roli v současném systému věrozvěsti změn skutečně hrají.
***
Nemám nic proti tomu, aby ministerstvo obrany obchodovalo samo, nevěřím ale, že dojde k výrazné úspoře nákladů
O autorovi| Miroslav Kalousek, ministr financí
