Tak by si to asi Ivan Medek přál. Pohřeb to byl vydatný, poctivě provedený a svým způsobem i veselý. Lidí přišlo dost, ale tak akorát, aby se do kostela sv. Markéty vešli. Pokud se v něm však chtěli zahřát, pak snad jedině tělesnými cviky. Je proto možné, že i bezvěrci během mše poklekávali, a snažili se tak rozproudit krev. Rozdíl mezi holomrazem venku a uvnitř byl nepatrný, což za hodinu, po kterou trvá slušná katolická mše, člověk procítil vskutku do hloubky.
Mši celebroval biskup Václav Malý, který už je úplně bělovlasý, ale když šel kolem, měl jsem pocit, že ve tváři omládnul. Mluvil o věcech, které s Ivanem Medkem máme spojeny všichni, tedy o statečnosti, humoru, odvaze, o mužnosti, jež se projevovala i v letech, po něž se tak dlouho seznamoval se svou smrtí. Připomněl ale také, že byl za svůj život dvanáctkrát vyhozen ze zaměstnání - a přitom si představme, jestli by se našel někdo z principu tak svědomitý a akurátní, jako byl on! Ne, pomysleli si lidé v kostele, Medka nevyhazovali kvůli pozdní docházce a kvůli tomu, že by se flákal o pracovní době. Vyhazovali ho právě kvůli těm vlastnostem, které ho provázely celý život, ale kvůli kterým mu na pohřeb přišli předseda vlády, předsedové politických stran a různí jiní potentáti a církevní preláti a samozřejmě prezident Václav Havel, který ho musel v jistém slova smyslu vyhodit také, neb i v jeho službách si Ivan Medek zachoval své „vyhazovací“ vlastnosti.
Když pak vynášeli chrámem rakev, vypadalo to, jako by všichni zdravili živého člověka, který má za sebou nějakou úspěšnou věc a teď si jde odpočinout. Většina se pak spořádaně seřadila a následovala rakev podél dlouhé zdi na hřbitov. Tam nahoře v rohu byl vykopaný hrob. Trochu jsem litoval hrobníky, určitě se jim do zmrzlé hlíny nechtělo. Když jsem házel hrst hlíny na rakev, už jí byla zcela pokrytá.
V klášterním Tereziánském sále, kam hosty pozvali Medkova žena Helena a převor Prokop Siostrzonek, bylo teplo, víno, čaj a káva. Přitočil jsem se k hloučku, v němž stál Tomáš Halík, doufaje, že se třeba dozvím, kdo by mohl být novým českým arcibiskupem. Místo toho páter Halík vyprávěl vtip: Khon je v posledním tažení, navštíví ho rabín a připravuje ho na smrt, která přijde každou chvíli. Poslouchaj, Khon, těšej se, vždyť už dnes večer budete večeřet s Abrahámem v nebi. Načež se Khon z posledních sil nakloní k rabínovi a řekne: Já bych radši dneska ani nežral.
Všichni jsme se zasmáli. Ivan Medek s námi.
