REKLAMNÍ GLOSÁŘ Popovídat si s dnešním teenagerem je občas docela poučné. Obzvlášť pokud se člověk před nedávnem vrátil z maturitního srazu po dvaceti letech a snaží se sám sebe přesvědčit, že zase tolik let neuplynulo. V tom případě ho podobný rozhovor se synovcem rychle vrátí zpět na zem.
„Dostali jsme ve škole úkol, že máme zkusit udělat reklamu, a můžem si sami určit, na co. Tak jsme si řekli s klukama, že vezmeme dvě plechovky Red Bullů a uděláme to na vodnici.“ „Na co?“ „No na vodnici. Tu uděláme z těch Red Bullů a bude to vo tom, jak se dá z Red Bullů udělat vodnice. Chceme to natočit. Na začátek bude záběr na ty dvě plechovky...“ „Počkej, co je to ta vodnice?“ „Vodnice je vodní dýmka.“ „Aha. A na to chcete dělat reklamu?“ „No. Jak se to dělá a jak to funguje a jak si jí můžeš udělat doma.“ „A nevadí ti, že mediální reklama na tabákové výrobky je u nás zakázaná?“ „Ne. Z toho se nekouří tabák. Do toho se vůbec nedává tabák.“
„A co se do toho, prosím tě, dává?“ „Normálně tráva.“ „To ovšem fakt mění situaci. Takže vy jste si řekli, že uděláte reklamu na to, jak se tu hulí tráva.“
„Spíš na to, jak se udělá ta vodnice. Vona u nás se zase tráva tolik nehulí, ta se hulí v béčku.“
„To mě uklidnilo. A přes jaký média chcete pak tuhle reklamu dostat ven, prosím tě?“ „Hlavně přes Károvou.“ „A kdo je Kárová?“ „Profesorka, co nám to zadala.“ „Pochopitelně. A v kterým předmětu jste vlastně dostali ten úkol?“ „V občanský nauce.“ „V čem?“ Kdepak. Člověk si může namlouvat, co chce, čas nezastaví. Moje generace tedy podobná cvičení v hodinách občanské nauky opravdu nepraktikovala. Jsem ale rád, že dnešní studenti v nich řeší namísto Poučení z krizového vývoje reklamu. I za tu volnost výběru témat jsem rád. Myslím totiž, že na rozdíl od našich časů tahle občanská nauka jim může pomoci být opravdu občany.
