Plán prezidenta Obamy na regulaci bank vzbudil velkou pozornost. Zaslouženě. Takový převrat finanční sektor Spojených států téměř 80 let nezažil, otázkou je, zda jde o změnu k lepšímu. V případě Obamova plánu se nezdá, že by klady tak dramatické změny regulace převažovaly. Navíc je skoro jisté, že by zamýšleného snížení rizik bank, za jejichž vklady de facto ručí američtí daňoví poplatníci, bylo možné dosáhnou efektivněji.
Nicméně nejprve začněme pozitivy. Obamův plán nepochybně správně identifikuje jako problém, že určitá skupina finančních institucí sídlících v USA dosáhla rozměru, který znemožňuje nechat je padnout. „Stáhly“ by totiž s sebou takové množství dalších subjektů, svých věřitelů, nejčastěji vkladatelů, že by se s největší pravděpodobností rozpadla důvěra ve finanční systém, a ten by neplnil své základní funkce. Taková situace by pro dnešní ekonomiku znamenala náklady značně převyšující náklady na záchranu příliš velkých bank. Problémem ovšem je, že to vědí jak akcionáři, tak i manažeři a zaměstnanci těchto bank, takže mají tendenci provádět příliš rizikové operace nebo je tolerovat. Kalkulují, že pokud tyto operace vyjdou, získají (ve formě bonusu, odměn, dividendy, růstu cen akcií) část zisku z těchto operací. Pokud ne, zachrání jejich instituci stát, resp. daňový poplatník.
Obamův plán se tedy tento stav věcí pokouší řešit na stránce rizik tím, že významné finanční instituce budou mít rizikové operace zakázány. Tento zákaz se bude týkat expozic do hedgeových fondů i obchodování na vlastní účet (s prostředky z vlastního kapitálu). Dále by chtěl omezit vznik a nejspíš i snížit počet takových institucí, půjde tedy zřejmě – detaily nejsou k dispozici – i o regulaci velikosti finančních institucí. Také zavádí daň z rozměru finanční instituce.
Jak odhalit hazardéry Jenže plán, jakkoliv se zdá drastický, nemusí ve skutečnosti rizika omezit. Do zakázaných rizikových expozic budou finanční instituce stále schopné vstupovat. Mezi nimi a třeba hedgeovým fondem či skupinou obchodující na vlastní účet může stát firma zabývající se zdánlivě běžnými, ale výnosnými aktivitami, na které banka „v dobré víře“ půjčí. Tento typ uspořádání se dohledům vůbec neidentifikuje snadno.
Rizikové aktivity se také mohou přesunout do liberálnějších jurisdikcí. Bude ironií, vznikne-li v důsledku Obamova plánu svět podobný kapitalismu 60. a 70. let, kdy sice banky byly bezpečnější, ale řada rizik se skrývala v reálné ekonomice. Často se totiž ukázalo, že ten či onen průmyslový holding se místo výroby zboží začal někde ve svém jádru zabývat finančními spekulacemi s neblahými důsledky pro zdraví jeho, věřitelských bank a ekonomiky jako takové.
Prezident zdražuje peníze Existují ale i jasně záporné důsledky Obamova plánu. Dramatická změna regulace finančního odvětví největší světové ekonomiky velmi zvyšuje nejistotu většiny tržních subjektů. To přinejmenším zdraží financování reálných ekonomických aktivit. Problémem bude i financování nákupů těch částí bank, jež dnes zakázané aktivity provozují. Buď je americké banky budou muset pěkných pár let prodávat hluboko pod cenou s negativními důsledky pro vlastní kapitál a stabilitu, nebo na ně kupcům půjčovat. Ale to jsme opět u prostředníka z předchozího odstavce. Obecněji lze říct, že tato finanční krize je stále doprovázena masivním snižováním provázanosti dluhovými nástroji, což negativně zasahuje ekonomiku reálnou. Tento fakt je i důležitým důvodem intervencí na dodávání likvidity mnohých centrálních bank, jež v očích mnoha nespravedlivě zvýhodňují finanční instituce. Obamův regulační balíček však situaci zhorší. Třeba jen penalizační daň může uzavřít docela významné tržní segmenty amerického finančního systému. Už dnes se například zmiňuje, že značně podváže trh s krátkými REPO operacemi, zajištěnými oběžným kapitálem podniků o objemu zhruba 3800 miliard dolarů, což je masivní i v porovnání s celkovými prostředky na záchranu amerických bank. S daní za velikost se tyto transakce, jež podnikům zajišťují levné financování oběžného kapitálu, už bankám nevyplatí.
Ony také instituce, ve kterých se povedou vnitřní boje o to, kde bude a nebude vyčleněn a prodán, úvěrování podnikům a občanům moc startovat nebudou. No a konečně nezapomínejme, že hedgeové fondy za počátkem krize rozhodně nestály a ani obchodování na vlastní účet jako takové krizi nezpůsobilo. Finanční krizi primárně způsobilo poskytování půjček těm, kteří je neměli dostat, a aktiva z těchto špatných půjček vytvořená. To vše ve spojení se špatným řízením likvidity. Vlastní obchodování a hedgeové fondy ale zato přinášely a přináší svým skupinám zisky.
Dá se odhadnout, byť detaily regulace mohou vše změnit, že nové zdanění a ztráta těchto aktivit sníží zisky velkých finančních institucí o zhruba 20 až 30 miliard dolarů. Klesající hodnota úspor, investovaných často i prostřednictvím penzijních a jiných spořících fondů do jejich akcií, asi dost těžko povzbudí amerického spotřebitele k tomu, aby začal utrácet.
Ani komentáře největších fandů nového amerického prezidenta, které jsem četl, nepolemizují s názorem, že načasování této iniciativy je motivované prohrou demokratů v Massachusetts. Oznámit jeden týden před volbami novou, u veřejnosti jistě populární bankovní daň a pak po drtivé prohře o další týden později masivní, ale opět populární regulační aktivity – to jinak vysvětlit nelze.
Povinné rezervy porostou Jde tedy opět o krok, jímž představitel jedné vyspělé země překvapil své mezinárodní partnery. Koneckonců, jak se ukazuje, daňové iniciativy nejsou ani koordinovány v té míře, aby zabránily dvojímu zdanění stejných položek skupin operujících například ve Francii, Velké Británii a USA. Takové časování kroků, které jsou skutečně dlouhodobě významné, asi těžko někoho přesvědčí, že jde o vážně míněný a promyšlený plán.
Přitom takové plány vznikají, a to jak ve „starých“, tak v nově vznikajících platformách. Už dnes je evidentní, že likvidita se stane mnohem sledovanější položkou, povinné rezervy celosvětových bankovních skupin porostou a rizikové aktivity budou penalizovány mnohem více.
Tyto procesy a jejich výsledky sice pomáhají, politikům, kteří jim často ani bazálně nerozumějí, se ale těžko vysvětlují.
Shrnu-li, je jistě fajn, že už skutečně všichni víme, kde je problém, ale moc se nezdá, že by Obamův plán měl přinést jednoznačněji pozitivní efekty. Zákon neočekávaných důsledků – „každá nová regulace, která mění chování lidí přinejlepším trochu jinak, než její tvůrce předpokládá“ – bude platit i zde.
Neočekávané důsledky Obamova plánu budou dramatické. Problémy a rizikové aktivity se mohou přesunout do jiných sektorů. Mnohé finanční instituce nemusí nakonec změny ustát. To vše těžko nastartuje úvěrování a zrychlí ekonomický růst. Zbývá jen doufat, že někoho z významných politiků nenapadne, že je třeba ekonomicky penalizovat země, které nic podobného nezavádějí pod „průhlednou záminkou“, že problémy ve finančním sektoru neměly.
***
Obamův balíček situaci zhorší. Penalizační daň může uzavřít významné tržní segmenty finančního systému.
O autorovi| Miroslav Singer, viceguvernér České národní banky
