KOMENTÁŘE LN
Kdopak by se nejlépe hodil k režírování dokumentárního filmu sledujícího Mirka Topolánka skrz všechny zákruty a zákulisí českého předsednictví Evropské unie? Jedno jméno se nabízí samo od sebe: Janek Kroupa.
Ne že by tato nadsázka byla nějak mimořádně vtipná, ale nástrahy Topolánkova nápadu ilustruje docela dobře. Opravdu stojí Topolánek o to, aby kamera zaznamenala celý nepředvídatelný sled událostí, s možnými historickými okamžiky a triumfy české zahraniční politiky, ale i zmatky a selháními? Skoro bychom se vsadili, že ne. A nejen kvůli tomu, že v takovém filmu by se muselo hodně vypípávat.
Pohled za kulisy, „den s...“ a podobné fígle jsou již dávno součástí arzenálu public relations. Doba monumentalizujících portrétů je pryč. To zavání Leni Riefenstahlovou. Současní klienti potřebují naopak humanizovat, ukázat, že jsou jen obyčejní lidé.
A je to efektivní žánr, neboť není problém pořídit poutavý, nesmírně autenticky působící dokument, který je přitom v podstatných ohledech lživý. Stačí pár scének a divák takového filmu Občan Havel velmi rychle získá dojem, že „konečně vidí, jak to ve skutečnosti bylo“ - víme, že s Clintonem v Redutě byl i Klaus, ale jak předtím na Havlovi žadonil o pozvání, to jsme doteď nevěděli! A už filmu věříme, aniž bychom tušili, k čemu nás režiséři pustili, a k čemu ne. A zda se k tomu rozhodli sami, anebo nad tím měl objekt filmu kontrolu.
Potřeba nepustit ven všechno je ovšem pochopitelná. Když se v roce 2003 nechal sledovat kamerami premiér tehdy předsedajícího Dánska Anders Fogh Rasmussen, na jedné straně pak trval na vystřižení jistých scén, na druhé straně i zcenzurovaný film způsobil diplomatický skandál. Všichni říkají, že unii je třeba přiblížit občanům, ale když ve filmu dánský ministr zahraničí prozradil, že Joschka Fischer ve skutečnosti nehodlá pustit Turecko do unie, bylo toho přibližování na Němce trochu moc.
Tehdy se hovořilo o konfliktu mezi skandinávskou otevřenou politickou kulturou a větší uzavřeností zbytku Evropy. Jak bude film vypadat, pokud bude věrně odrážet kulturu naši?
Čtěte „Film o...“ na str. 1 a 4
