Minulý víkend jsem strávil na Kysuci z důvodů, které vás nemusejí zajímat, přičemž jsem cestou testoval spolehlivost Českých drah. Kdybych kamarádil s Mirkem Topolánkem, „ze zákona chráněným lyžařem“, mohl jsem si půjčit letecký speciál, vzít to do Čadce přes Innsbruck a nekodrcal bych se šest hodin po kolejích. Mít za kámoše (proboha!) Jiřího Paroubka, s jeho neohroženým řidičem audi jsem tam taky za pár minut. Přes veškeré sněhy a mrazy nakonec jízda rychlíkem byla fajn, dokonce bez zpoždění, učetl jsem pár knih a při přepřahání železného oře v Ostravě-Svinově s pochopením sledoval, kterak se průvodčí málem objímala s výpravčí: „Dneska to jelo jako po másle.“ Hned se mi zlepšila nálada, asi jako televizní radní Heluš, když otevírá v pekárně novou linku na rohlíky.
Při průjezdu Českým Těšínem jsem v kupé otevřel okno a srdečně pozdravil všechny místní udavače, jakož i vyhaslé písničkářské bardy, kteří k stáru rýmují bídně jak z Vídně.
Vsobotu večer mi bylo dáno v jisté kysucké restauraci sledovat potěšující vítězství našich fotbalistů nad slovenskými, ale k žádným národnostním šarvátkám nedošlo, neboť lokál byl kupodivu úplně prázdný, až na jednoho občana v montérkách, který spal na stole, maje nos rozpláclý do rozlité borovičky.
V Žilině jsem si potom dopřál pařížsky líné nedělní poledne. Na Mariánském náměstí s arkádami ho odbila zvonkohra a mladí kapucíni přede klášterem přitom skotačili na klouzačce. Malebné město plné cukráren, výtečných kaváren a šustivě projíždějících trolejbusů hyzdí však na kráse nikoli piha, ale bradavice. Na Hlinkově náměstí zrovna zřízenci stavěli atrakce na pouť a z průčelí strašidelného zámku cenilDrákula krvavé zuby provokativně rovnou na nedalekou pětimetrovou bronzovou sochu Andreje Hlinky. To je vám dílo! S rozpaženýma rukama vypadá jako trenér Karel Brückner po vyhraném zápase. Nějaký provokatér antislovakista mu ke všemu přilepil na prsa obal od žvejkačky. Autor Ladislav Berák, poskok bývalého žilinského gubernátora Jána Sloty, je vůbec všech umělců futrál. Před listopadem vytvořil největší hlavu Lenina na světě a plechový monument Srp a kladivo, který strašil při vjezdu do Žiliny, brzy obrátil a nyní matlá Štúra, Hurbana, Cyrila s Metodějem i toho nebohého Otce národa. A zase, čím větší, tím lepší.
VPovažské galerii se mi poštěstilo vidět skvělou mezinárodní výstavu CZECHPOINT, jež mi před rokem utekla v pražském klubu Roxy, která se zabývá politickými tématy, minulostí, xenofobií a netolerancí. Za všechny exponáty jmenuji výstižné video Evy Jiřičkové Gratis Punč o nenávisti, s níž se setkali dobrovolníci, kteří na vánočním trhu ve Vídni rozdávali punč zdarma. A ovšem sympatické výtržníky ze skupiny Podebal, kteří v duchu Josefa Lady nakreslili bodré české Podepisování Anticharty. Takové zážitky jsem našel tam, kde byl zmíněný Slota šestnáct let primátorem! Tak jsem jim to přesně takhle napsal do návštěvní knihy.
Při triumfálním příjezdu Pendolina do Prahy hráli ve vlaku Vltavu. Slzel jsem.
Takové zážitky jsem našel tam, kde byl zmíněný Slota šestnáct let primátorem! Tak jsem jim to přesně takhle napsal do návštěvní knihy.
