Zatímco Česko občas prostřednictvím komerčních televizí hledá SuperStar, ambice sociálních demokratů jsou v tomto smyslu mnohem skromnější. Socialisté hledají jen „obyčejného člověka“. Ústředním mottem socialistů je totiž příslib „lepší budoucnosti pro obyčejné lidi“. Jde přitom o velmi ošidný termín, který přímo diskvalifikuje některé skupiny obyvatel a svým způsobem by mohl být zahrnut do skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení. Kdo vůbec „obyčejným člověkem“ je? Šéf socialistické kampaně Jaroslav Tvrdík v tom má jasno: „Obyčejní lidé jsou rodiny s dětmi, senioři, zaměstnanci či handicapovaní, respektive všichni ti, na které tvrdě dopadla asociální politika vlády Mirka Topolánka zaměřená na podporu úzké skupiny nejbohatších a privilegovaných,“ popsal Tvrdík. V tom se shoduje i s dalšími socialistickými špičkami. „Jsou to lidi, kteří nemají privilegia, musí platit daně, dodržovat zákony a jsou to ti, kteří byli uráženi způsobem řízení země Topolánkovou vládou,“ uvedl například místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. Zajímavé je, že socialisté podobně pregnantně neřeknou, kdo je pro ně člověk „neobyčejný“. Přitom například autor Diáře žádná privilegia oproti ostatním lidem nemá, zákony dodržuje, daně ze svého platu odvádí až nepochopitelně vysoké, ale Topolánkova vláda ho v žádném případě neurážela a socialisty se rozhodně volit nechystá. Je tedy „obyčejný“, nebo „neobyčejný“? A proč?
Ostatně zřejmě nejlepší definici „obyčejného“ člověka tak trochu nevědomky vyřkli dva prominenti sociální demokracie. V prvním případě tak učinila dvojka pražské kandidátky Petr Hulinský v rámci obtelefonovávání domácností v hlavním městě. „Jsem po infarktu, mám utržený sval a beru spoustu prášků,“ vyprávěl podle MF DNES svůj příběh důchodce Marian, kterému se Hulinský dovolal. „Pak jste typický volič ČSSD,“ opáčil šéf pražských socialistů okamžitě. Další pojmenování „obyčejného člověka“ nabídl v pondělních LN velký sympatizant Jiřího Paroubka a jeho ČSSD Jiří Krampol, když odpovídal na dotaz, zda mu nevadí, že bez nutných reforem budou v Česku v budoucnu úplně všichni splácet obrovský dluh. „Co mně je do toho, co bude za deset nebo dvacet let. Já žiju teďka, momentálně,“ odpověděl herec Krampol s nevšední upřímností. Aha. Tak takto to tedy socialisté myslí. Kakaový Michal Kraus, proslulý tím, že se podle svých slov podepisoval „v euforii“ jako „direktor“, je v pohodě. Ačkoli tento Paroubkův blízký spolupracovník ještě jako jako šéf rozpočtového výboru připravil pětadvacetimilionovou dotaci pro firmu Petra Vrtala, která skončila v soukromém luxusním hotelu v Harrachově a ve stejném Harrachově v lednu 2006 Krausova rodina koupila synovi za 3,3 milionu korun byt postavený Vrtalovou firmou, nemá „kakaový Michal“ žádný problém. Když ministr financí Janota věc označil za „ typický tunel“, Paroubek ho jednoduše vyzval, aby „mlčel“. A je to!
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
