PRAHA O divadlo je ale v čase předvánočním i o svátcích v hlavním městě dostatečný zájem a diváci vždy ocení, když tvůrci přijdou s originálním nápadem. Tak jako třeba v Divadle v Dlouhé, kde před sedmi lety Jan Borna uvedl kouzelnou Malou vánoční povídku aneb Jak jsem se ztratil s Pavlem Tesařem v roli chlapečka, který se na Štědrý den ztratí v Praze svému tatínkovi. Tenhle vánoční evergreen nechybí ani letos a překonat jej není jen tak. Snad i proto, že domácí dramaturgie většinou žádné zvláštní ambice v tomto směru neprojevuje. Ne tak v Divadle Minor, kde mělo také před pár lety premiéru autorské představení Jana Jirků nazvané Vánoce aneb Příběh o narození. Vznikla poeticky hravá inscenace, dovedně těžící ze všech možných loutkářských fíglů a také s nápaditou hudbou Jana Matáska. Divadlo Minor také hraje poctivě až do 23. prosince a o celých vánočních prázdninách.
V Praze existuje tradice, která budí respekt. Jde o Staročeské vánoční hry ve Viole, které rok co rok již dvacet sedm let připravuje Jarmila Kröschlová. Od roku 1980 se v Rakovnické hře a ve Valašské pastýřské obchůzce, kterou Kröschlová sama sestavila z fragmentů, objevila řada studentů DAMU, dnes známých herců – David Prachař, Radek Holub, Eva Salzmannová, Ivan Trojan, Jan Šťastný, Miroslav Vladyka...
Divadelní nabídka o Vánocích ovšem má i své paradoxy. Například tam, kde je na skladě titul starší, ale žádaný, nedokáže se scéna přizpůsobit poptávce, a to opakovaně. Před třemi lety Národní divadlo uvedlo oblíbeného Louskáčka – Vánoční příběh. Inscenace je sice dostatečně kýčovitá, ale vzhledem k tomu, že Vánoce jsou také trochu kýč, nabízí spolehlivou atmosféru. Zájem je obrovský a titul beznadějně vyprodaný. Sedm prosincových představení evidentně nestačí (jedno je ještě v rámci abonmá) a situace se od premiéry opakuje každoročně. Městská divadla také oprašovala a nasadila České Vánoce Jiřího Janků, které připutovaly z Kladna, kde měly premiéru před čtyřmi lety. Nicméně jde o pokus podívat se na všechna vánoční klišé s ironií a nadhledem. Buchty a loutky ve Švandově divadle opět vyrukovaly s Andělíčkem Toníčkem, který prožije četná dobrodružství, když ho svatý Petr pošle zvěstovat narození Ježíška. Jedno představení zbylo na zítřek, ale je pochopitelně vyprodané. Své Vánoční večery v duchu kolektivní improvizace má letos i Studio Ypsilon, a to by tak bylo všechno.
Větší část pražských divadel nic speciálního nechystá a Vánoce se v jejich repertoáru projeví hlavně tím, že v té době nehrají. Je to tak trochu česká specialita, podobně jako nedotknutelné divadelní prázdniny. A když už, tak už, jako v Pařízkově Komedii: ta dnes nadělí divákům upíra Nosferatu.
V každém případě divadlo je o Vánocích v kurzu a lze těžko pochopit, že reakce jsou u velké části pořadatelů vlažné.
