Sobotní setkání občanských demokratů bylo značně nervózní. I když se nevolilo vedení strany, bylo z přítomných cítit napětí. ODS totiž neví, jestli je vlastně úspěšná, nebo není. Kdo jiný by to ale měl vědět? Projevy představitelů strany naznačily, kde je nejslabší a zároveň nejsilnější stránka ODS – je to Mirek Topolánek.
Velká ramena Atmosféru v politických stranách mnohdy poznáte podle detailů. Tak například to, že se nějaká strana vážně trápí, zjistí novináři nejlépe podle toho, že se je politici snaží držet daleko od sebe. Dělala to ODS na svém kongresu těsně před odchodem části členů do Unie svobody, dělala to i sociální demokracie před loňskými prohranými volbami a dělá to dnes i Topolánkova ODS. Na sobotním kongresu, který se konal v Praze na Žofíně, museli novináři chodit zadním vchodem. Ještě dramatičtěji se premiér Topolánek snaží od informací odříznout veřejnoprávní televizi, kdy jí zakazuje natáčet dokonce i na vládě.
Politici obecně média nemají rádi, a je to dobře. Někdy to však přerůstá v absurdní útoky a obvinění, a to už dobře není. Každý kongres ODS byl vždy plný emotivních ataků vůči médiím. Byl to právě Mirek Topolánek, kdo jako jeden z prvních začal v minulosti ve svých projevech říkat, že je s tím třeba přestat, protože slušnost je výhodou. Letos to bylo naopak – premiér se pustil do médií, když bez důkazů hovořil o „masivní korupci novinářů a účelovém zneužívání médií“ nebo že zná „příklady, kdy hledaný boss mafie přímo ovlivňuje útoky respektovaného a čteného média na vládu a její představitele“. Jeho spolustraníci jej o víkendu několikrát vyzvali, ať s tím přestane.
Bylo úsměvné, když Mirek Topolánek ve svém projevu připomněl svá stará slova, že „pokud si udržíme image slušné a otevřené strany, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby“, a pak dodal: „Toto stále dodržujeme.“ Ano, ODS je otevřenější než tomu bývalo v minulosti, ale premiér úspěšně otevřené dveře zase zavírá. Chová se nebývale arogantně, nabručeně a uraženě. Dokonce to vydává za svou přednost, protože se prý statečně nepoddává médiím.
Možná by bylo na čase se začít učit komunikační strategii ze západních a ne východních zdrojů. Když premiér křičí na novináře, křičí tak i do kamer, a tudíž do obývacích pokojů svých voličů. Podle průzkumu, který si nechala udělat MFD, to už veřejnosti začíná značně vadit. Není ale zapotřebí si dělat výzkumy, vždyť je naprosto evidentní, že loňský úspěch ODS spočíval právě v tom, že se Topolánek nechoval tak arogantně jako Jiří Paroubek.
Jestli premiér nezmění svůj styl, brzy na to doplatí, protože tím táhne dolů celý svůj tým. Emotivní politici budí dojem, že nemají situaci ve svých rukách. Nikdo si také nevšímá toho, co říkají, protože vášně to přehluší. Proto je dnes pro Topolánka těžké svým spolustraníkům a potažmo voličům vysvětlit, že jeho vláda tak proč premiér pořád tak zuří?
Pravda je, že vláda samotná si na zdejší poměry až překvapivě stále udržuje dobré renomé. Kde? V těch nenáviděných médiích.
Garance pro koalici Jak už bylo řečeno, kongres ukázal i to, proč je Mirek Topolánek zatím nejsilnější stránkou ODS. Mezi představiteli této strany je to totiž nepochybně jediný skutečně upřímný stoupenec koaličního vládnutí. „Ve vládě, obzvláště koaliční, musíte přijímat kompromisy. A reálné rozložení sil vede k tomu, že ty kompromisy jsou často krvavé. Ale i díky těmto kompromisům dokážeme nakonec prosadit maximum z našich záměrů. Jakákoli, i malá pozitivní změna je nekonečně víc než žádná změna. Už minule jsem řekl, že v politice se počítají výsledky. Ty máme jen díky koaliční vládě,“ řekl v projevu Topolánek. A má nepochybně pravdu.
Nápad Pavla Béma a dalších, že je třeba přinutit koaliční partnery k závazku, že budou volit Klause za prezidenta, dokazuje, že si vůbec neuvědomuje, co to je koaliční partner. Nejde o vazaly, kteří budou slepě plnit úkoly, jako tomu kdysi bylo v Národní frontě, kde určovala tón komunistická strana. Je to o to absurdnější, že několik jednotlivců z KDU-ČSL, nezávislých senátorů, sociálních demokratů i komunistů už prý slíbili vyjednavačům ODS, že pro Klause zvednou ruku.
V tuto chvíli je zřejmé, že jedinou garancí koaličního a tedy standardního vládnutí je Topolánek. Lidovci a zelení jej berou jako férového partnera. Proto by pro vývoj této země bylo lepší, když by změnil své chování, než kdyby odešel (ne že by to v blízké době hrozilo). Tohle přesvědčení ale nemusí vydržet dlouho.
***
Erik Tabery zástupce šéfredaktora Respektu Emotivní politici budí dojem, že nemají situaci ve svých rukách. Proto je pro Topolánka těžké svým spolustraníkům a potažmo voličům vysvětlit, že jeho vláda je úspěšná.
e-mail: tabery@respekt.cz
